Článek
Naše čtenářka řeší problém s reakcí okolí na věk svého přítele, proto napsala e-mail na jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Je mi 28 a mám super vztah. Už rok. Rozumíme si, sportujeme spolu, jezdíme na výlety, chodíme za kulturou, sex je skvělý. Nemám, na co bych si stěžovala. Ale moje rodina i spousta kamarádek mi přítele rozmlouvají. Jemu je totiž 57. Nerozvedla jsem ho, rozvedený byl už deset let, když jsme se poznali. Má dospělého syna, který je o něco málo mladší než já a vycházíme spolu dobře. Tvrdí, že je rád, že je táta spokojený. Mluvili jsme s přítelem i o dětech, já je určitě chci, a on není proti. Příští rok se chceme vzít.
Okolí mi ho ale rozmlouvá, opakují mi, že by mohl být můj otec (no mohl, ale není), že se nemusí dožít dospělosti našeho případného dítěte, že až vychovám dítě, rovnou budu pečovat o starce. Vím, že na něj zase někteří kamarádi tlačí, protože si myslí, že jdu po penězích (ano, má se dobře, ale já mám taky dobře placenou práci) a že ho to bude mrzet. Já se s ním cítím dobře, on je moudrý, fyzicky ve skvělé formě a dovedu si představit, že spolu budeme i za 20 let, jak mi pořád rodiče opakují, kdy mu bude 77. Myslíte si, stejně jako oni, že jde o chvilkové poblouznění? Že to vážně nemá budoucnost?“
Vážená slečno,
vztah staršího muže s mladou ženou není a v historii nikdy nebyl nic nepřirozeného. Starší muži bývají v průměru bohatší a lépe postavení než mladší (kluci) a pokud fyzicky neshnili, jsou více než rovnocennou konkurencí těm mladým – zejména dnešní generaci rachitických a anemických facebookářů. „Status quo“ tedy žádný problém nepředstavuje.
Pravý problém jste ale naznačila sama – perspektiva budoucnosti. Znám sedmdesátníky, kteří pořád lezou těžké cesty na skalách a Jizerskou „50“ běhají kolem 3 hodin. Váš kalkul 20 let relativně plnokrevného života je tedy celkem správný. Úvaha se tak smrskává na zvážení, zda těch 20 let (doufejme) kvalitního života stojí za ty komplikace potom. Nikde ovšem není psáno, že když si vezmete mladého, komplikace (rozvod, hádky, podvádění, tahanice o dítě) nenastanou už mnohem dříve. Pojďme tedy zvážit pro a proti.
Pro: Stabilita, klid a slušné zacházení ve vztahu; kvalitní geny od otce dítěte; dítě vychované v klidu a podnětném prostředí; zabezpečení vaše a dítěte do budoucnosti (dědictvím); bídná konkurenční nabídka ze strany 30letých, povětšinou sobeckých a do zakládání rodiny se neženoucích mamánků.
Vyšší věk muže přináší často moudrost, klid i zabezpečení – daní za to jsou ale zdravotní rizikaFoto: LightField Studios, Shutterstock.com
Proti: Vyšší pravděpodobnost (i smrtelného) onemocnění staršího člověka, což narušuje původní kalkul 20letého soužití; rychlejší plynutí času, než se vám teď zdá – 20 let není tak dlouho, jak si při vašem mládí myslíte; podcenění věku 48 let – vám se dnes jeví jako předdůchodová „odpisovka“, zjistíte však, že je to mládí se vším všudy, jako zažíváte dnes.
Při tomto zvažování se také musíte „povrtat“ ve vlastní povaze. Jste-li rodinný typ, jděte do toho. Do roka už můžete mít dítě a vaše štěstí se bude odvíjet od jeho štěstí a všechno ostatní bude vedlejší. Jste-li ten typ, co si chce do konce života užívat (což se nezdá), zkuste sehnat mladšího.
Váš dotaz je příliš vážný, než aby se kolem něj žertovalo. Není ale nereálné, abyste jako 48letá vdova opět nesplašila 57letého chlapa a dala si „repete“.
Tentokrát už v klidu a bez nutnosti něco vysvětlovat mamince a kamarádkám.
