Článek
Čtenářka Veronika píše: „Dobrý den, jsme spolu s přítelem 3 roky, prošli jsme si nejrůznějšími krizemi, ale vše jsme nakonec ustáli bez většího problému. Před nedávnem přišla řeč na společné bydlení, přičemž jsem souhlasila, že se přestěhuji k němu do domu, který patří jeho rodičům. Ti mají každý nový život s novým partnerem.
Pak nastal ale ten problém, on to byl asi problém vždy, jen jsem ho nevnímala tolik. Je prostě závislý na své matce. Píše jí v průměru tak 100 sms denně, informuje ji o všem v našem soukromém životě i o věcech, co by prostě měly zůstat mezi námi. A když se jí neozve do dvou hodin, tak je matka schopná přijet. Musí nám schvalovat i dovolenou. A ne, nejsme, 16letí puberťáci.
Dále mi také vadí, že mě s ní ve všem srovnává a stále mi říká věty typu, ,ale moje máma tohle dělá takhle‘, ,u nás to je takhle‘ atd., takže si prakticky připadám jako nevítaná návštěva. Já sama mám s rodiči výborný vztah, ale napíši jim nebo zavolám třeba jednou za den. A to ani nemluvím o tom, že žije z peněz z její kreditky, z jeho peněz se jen zvětšuje dluh.
Když přijde na to, že bych se s ním rozešla, začne brečet a prosit. Myslíte, že má takový vztah nadále smysl? Nebo máte nějaké řešení?“
Vážená Veroniko, ženy si mají volit (sexuální) partnery podle vlastností, které jim zaručí, že se muž o ženu (a její potomstvo) postará, přinese rodině více užitku než škody a toto mužovo odhodlání je trvalé. Žena má evolučně vyvinutý dostatečný arzenál detektorů na to, aby muže z hlediska těchto vlastností otestovala a v případě negativního výsledku se s ním nespustila nebo alespoň nezabředla do hlubšího vztahu – obojí bývá u žen dosti blízké.
Tak to chodilo po dlouhá tisíciletí – až přišel sociální stát, který ženám umožnil luxus vybírat si partnery podle zjevu, příjemných (a prázdných) keců či schopností předvádět diskotékové kreace. V případě, že takto vybraný muž selže ve svých zásadních (staračských) povinnostech, má žena jako pojistku za zadkem sociální stát, který se o ni s jejím (a nýmandovým) potomstvem postará, tj. převezme roli otce a zaopatřovatele. Netvrdím, že zahrne ženu s dětmi přepychem, ale hlady a zimou je zahynout nenechá – čímž se ovšem ženské geny povrchního výběru partnera opakují do další generace.
Od dob existence sociálního státu je tedy selekční tlak na správný výběr partnera eliminován, a proto ženám prochází i tak fatálně povrchní a lehkovážný výběr, jaký jste předvedla i vy.
Zaslepena jeho elegantním zjevem (nebo nějakou jinou blbostí) jste si nevšimla, že nestojí na vlastních nohou a nerozhoduje se podle svého rozumu, protože nedospěl do osamostatnění z matčina vlivu. Nechat rozhodování na jiných je vždycky pohodlnější a vyhýbat se dospělosti je trend dnešní generace.
Před sto lety by pro vás taková volba (nedospělého) partnera znamenala těžkou bídu a pro vaše potomstvo možná i záhubu. Dnes díky sociálnímu státu si můžete pohrávat s myšlenkou, zda nadále žít (a zplodit děti) s oním budižkničemu, nebo od něj odejít. Jako poradce v této rubrice radím: okamžitě od něj, dokud je čas.
Kdyby však už čas nebyl, tak bych byl jako plešatý daňový poplatník nejraději, kdybyste si svou volbu partnera podle kadeřavosti kštice vyžrala sama, a nikoli za mé daně v záchytné sociální síti s dítětem od lempla. Mlčky samozřejmě předpokládám, že v tak dlouhém vztahu, jak uvádíte, je rodina automatickým cílem.
Pokud tedy v zájmu svém i v zájmu daňového poplatnictva onoho nedospělce zavčas opustíte, přehodnoťte i svá kritéria pro volbu příštího partnera.
To, jak se bude líbit nánám z vaší kanceláře, na první místo neklaďte.
