Článek
Důsledkem toho jsou například soudem přikázané odchody mužů z domova s igelitkou, historicky i současně tvrdší podmínky trestání a věznění mužů a… To by bylo na celou knihu. Zde se věnujme zakořeněné představě, že muži se doma nemůže nic stát, že se také neděje, a i kdyby se dělo, tak mu to tak nevadí. Vždyť je to chlap!
Obrana silnějších před drzými slabšími není právně vyřešena. Mohu tedy klidně někde v hospodě cvrnkat do nosu dvoumetrového vazouna, protože vím, že když mně rozbije hubu, půjde sedět za ublížení na těle. Když si to nechá líbit, bude za pitomce. Moje cvrnkání je prakticky beztrestné. Tak proč bych si necvrnknul, kór když mám na něj kvůli něčemu vztek.
Paralela k manželství je tu zřejmá. Běžné fyzické násilí ze strany žen, reprezentované příslovečným válečkem na nudle, nemá muž jak řešit:
- Bránit se nemůže – ženské se přece nebijí, navíc by skončil v kriminále.
- Hlásit to nemá kam – policisté by se mu vysmáli, co je to za chlapa, že se nechá bít ženou.
- Názor muže? Ano! Máte rády pohled „z druhého břehu"? Josef Hausmann vám ho každý týden nabízí. Četly jste jeho názor na ženskou emancipaci nebo sex se staršími ženami? Prý je skvělý! Utéct nemá kam – útulky ani poradny pro bité muže neexistují.
- Stěžovat si nemá komu – před kamarády by vypadal jako blbec.
No nešť! Rány na těle, byť takto ostudně a neférově utržené, chlap nějak vstřebá. Ale pak jsou tu ty rány jedovatou dýkou do srdce, které nejsou vidět a trestatelné nejsou ani teoreticky. Výčitky, jak je chlap nemožný a jak by to soused zvládl lépe, nespokojenost s jeho příjmem, objemem společně tráveného času, kamarádíčky, koníčky, dlouhodobé a chronické šikanování a buzerace všeho druhu, včetně drezury sexem.
Jaký div, že statisticky muži dobrovolně odcházejí ze života mnohem častěji než ženy. Možná by místo toho všeho raději utržili jednu pořádnou facku, po které by zas přišel klid a mír.
