Článek
Paní Simona poslala na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz tento mail:
Vážený pane Hausmanne, dovoluji si vám zaslat svůj dotaz. Vaši rubriku mám moc ráda, velmi často s vámi souhlasím. A tak by mě zajímal váš názor na moji situaci.
Nejsem již úplně mladá, ale domnívám se, že jsem přitažlivá žena, soudě podle mužů, kteří mi to dávají najevo. Nicméně já s tímto ve vztahu k nim neumím dost dobře zacházet, takže jsem si i párkrát milostně natloukla, ale to asi každý potřebuje. Mám ráda svůj život a přátele a sport.
Před pár měsíci jsem ale poznala muže. Celkem pěkný, milý, v dobrém postavení. Nemá žádné děti, ale je pět let ženatý. Strávili jsme spolu pár hezkých chvil, vyjeli na pár výletů, ale z milého pána se vyklubal velký žárlivec a začal se chovat majetnicky. Rozhodla jsem se vycouvat. Jako důvod jsem mu řekla, že mě bolí, když se vrací k ženě a že se nikdy nerozvede a tak dále, a myslela, že to bude vyřešené... A několik měsíců to tak i vypadalo.
Málem už bych na celou anabázi zapomněla, ale před pár dny mi přišla sms. Návrh na rozvod je u advokáta a on se moc těší na náš společný život. Ještě nyní jsem z toho vývoje zaskočená. A já teď nevím, co s tím. Ještě jsem mu neodpověděla. Co si o tom myslíte? Děkuji vám. Simona
ŽÁRLIVOST JE POMĚRNĚ ČASTÁ:
Vážená slečno Simono,
z vašeho podání vysvítá, že důvod, proč jste se s oním mužem rozešla, jsou jeho žárlivecké a majetnické sklony, nikoliv jeho ženatý stav. Ten vám posloužil jen jako záminka k rozchodu. Podle základní logiky tedy změna jeho stavu na „rozvedený“ nemá vůbec žádnou váhu a vaše rozhodnutí trvá. Zřejmě to tak ale úplně není, to byste mu sms poslala zpět s příslušnou poznámkou a věc by byla vyřešena. Už sama forma – sms po měsících mlčení, nevrhá na chlápka dobré světlo. Píšete, že „již nejste úplně mladá“, takže vůbec nevíme, kolik je vám a kolik je jemu. Jestli je vám 27, držte se původního rozhodnutí od žárlivce co nejdále. Je-li vám 40, nemůžeme nápadníky proskribovat tak přísně a pojďme situaci více rozebrat.
Žárlení a majetnictví jsou častým jevem u jinak schopných mužů. Jakoby si mysleli, že když vydělají dost peněz a jsou schopni nadprůměrně zabezpečovat, mají automaticky na výložce o hvězdičku více, než má žena. To má svou logiku a po tisíciletí to tak fungovalo. Dodnes tam, kde na to žena přistoupí, nedochází k hádkám. „Dialog nadřízeného s podřízeným je splavný,“ říká veliký MUDr. Plzák. Problém moderního, tedy rovnoprávného vztahu tkví však v tom, že oba partneři mají (vojenskou) hodnost stejnou. Jestliže váš přítel byl žárlivý a majetnický už v dobách, kdy na to neměl „právo“, protože byl ženatý, co se se bude dít, až se ocitnete v jeho výlučném „vlastnictví“? Jsou ženy, kterým to nevadí. Ty s lehkým srdcem delegují rozhodování o svém životě na muže. Je to tak jednodušší, i když... Vy evidentně mezi tyto ženy nepatříte.
Pokud o nastíněném vztahu uvažujete, měla byste se někde u psychologa proškolit v sebeobraně proti manipulátorovi a žárlivci. A potom přešetřit několik věcí. Předně, od návrhu na rozvod k rozvodu samému je ještě dost daleko. Nepíšete ani, kdo z těch dvou ho podal. Co když od něj odchází manželka a on potřebuje urychleně náplast? Co když je to celé blaf? Píšete, že se několik měsíců neozval (jestli to dobře chápu), a najednou je ze dne na den tady a automaticky předpokládá, že jste stále volná a že o něj stojíte. To je divné. A dále – po pěti letech manželství je bezdětný. Stálo by za to vědět toho příčinu.
Nejcennější informace o něm budou pocházet přímo od jeho manželky. Vím, že to není jednoduché, ale pokud vás přítel neprozradil, můžete (až po rozvodu!) třeba sehrát komedii, že jste jeho nová nápadnice a sháníte o něm informace. Nebo to zjistit nepřímo – přes její kámošky, kolegy, spoluhráče. Když se někdo rozvedl, měl k tomu důvod.
Možná není na škodu si připomenout zlatá pravidla pro šťastný vztah.
