Článek
Čtenářka Tereza (35) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Dobrý den, pane Hausmanne, jsem 7 let vdaná, řekla bych, že máme s manželem moc hezký vztah, ale jedna věc by mě zajímala, jak ji vidíte vy. S manželem máme tři děti, jsem toho času poslední rok na mateřské. Naprosto veškerý čas věnuji našim dětem, domácnosti, moc mě to baví a uspokojuje. Co mě ale nebaví, je, že manžel po mně chce, abych doma, když on přijde z práce, chodila, cituji, ‚hezky oblečená‘.
Abych to uvedla na pravou míru, doma chodím v legínách a pěkných halenkách či tričku, žádné vytahané tepláky nebo neforemné oblečení. Jsem štíhlá. On by si ale představoval ještě něco více sexy – prý mám takových pěkných šatů. Já to ale fakt nezvládám, v podvečer je u malých dětí fakt fofr, vůbec si neumím představit, že bych našla čas na nějaké větší oblékání. Navíc i ven bych prý neměla nosit ‚jen‘ džíny a triko. Já mu pořád vysvětluju, že ostatní maminky, když jdou ven s dětmi, také chodí v džínách, je to prostě praktické. Ale on se vždycky v předsíni diví, v čem to jdu oblečená… Už nevím, jak mu to mám vysvětlit. Jak to vidíte vy?
P. S.: Vím, že to není problém na život a na smrt, ale mně se to nelíbí, cítím to tak, že mě manžel nechápe. Děkuju vám.“
Vážená paní,
kdykoliv nějaký dotaz ženy začne tím, že „má s manželem hezký vztah, ale:“, děsím se, co za tím „ale“ přijde. Když jsem si přečetl, že se jedná jen o „hadry“, s úlevou jsem vydechl – ale jen na chvíli. Uvědomil jsem si totiž, že každý projev nespokojenosti s tím druhým, každá neochota brát ho, jaký je a každá (neomalená) výtka k jeho zevnějšku, povaze, ano – i k domácím hadrům, je projevem nějaké hlubší nespokojenosti, která tu dříve nebyla. Bývaly jistě doby, kdy vašemu manželovi bylo jedno, co máte na sobě (hlavně s volnou gumou, aby ho netlačila na zápěstí…).
Váš muž celkem přirozeně cítí pokles touhy, který je zákonitý a vyrovnat se s tím musí všechna manželství, a domnívá se, že jej (ten pokles) lze zastavit či zpomalit hadříky. Zmínila jste se, že doma nechodíte jako cuchta, ale přiměřeně a slušně oblečená, což moji domněnku opodstatňuje.
Je na vašem muži sympatické, že řešení hledá doma a ne dokazováním si svého jurovství někde na záletech. Řešení je ale v tom, být poučen – o tom, že se to děje každému, že to jinak nejde, že to ale kvůli dětem stojí za to, že časem sice erotická touha klesá, ale paralelně s tím se ve vztahu přetavují nové hodnoty atd. Kde má být poučen? Měl být už před vstupem do manželství, ale to bychom byli idealisté. Dojít do nějaké poradny by zavánělo krizí. Sama mu to říci také nemůžete – úloha mentorky v manželství je odpudivá. Takže zbývá starý, dobrý, nepřekonaný a nepřekonatelný MUDr. Plzák. Podsuňte mu některou jeho knihu, snad se mu rozsvítí.
Mužovo (a partnerovo obecně) přání, byť by to byla (zdánlivě) volovina, by se však úplně ignorovat nemělo. Samozřejmě se nebudete převlékat pokaždé před jeho příchodem – to byste se stala otrokyní a jeho touha by klesla ještě rychleji. Občas ale něco takového podnikněte, pokud možno v eroticky přehnané formě (nevím, jak jsou velké děti), ať ví, že pořád máte na to být tou svůdnou dračicí, kterou si vysnil.
Vždyť vlastně k ničemu jinému to jeho snažení nesměřuje.
