Článek
Hanka poslala Josefu Hausmannovi dopis na známou e-mailovou adresu jaktovidichlap@prozeny.cz, v němž se svěřuje se svou starostí a žádá o radu.
Čtenářka Hanka: „Přes dva roky žiji ve společné domácnosti se svým partnerem, je mi 29 let, jsem svobodná a bezdětná, přítel (35 let) má malé dítě z předchozího manželství. Vztah mezi mým partnerem a jeho bývalou ženou už byl delší dobu špatný a postupně došlo ke vzájemnému odcizení. Po roce jsme se seznámili my.
Už od začátku vztahu mám pocit, jako by se partner od své ex úplně neodpoutal. Chce s ní udržovat přátelský vztah na „svěřovací“ úrovni, což mi dost vadí. Na moji stížnost reagoval tím, že se jí tedy svěřovat nebude, ale stejně mám pochybnosti. Dále mi vadí, že by si do budoucna přál, abychom společně s jeho ex měli nadstandardní vztahy a nebyl problém například společný výlet s jeho dítětem. To jsem zamítla, ale mám strach, zda to nesměřuje k tomu, aby se svou ex mohl trávit více času, ač za mé přítomnosti...
I když nemám pochybnosti o jeho citech ke mně, které mi dává dostatečně najevo, na jeho ex dost žárlím. Jak to tedy mají chlapi nastavené ve vztahu ke svým ex? Cítím se ohrožená oprávněně, nebo jenom zbytečně hysterčím?"
Vážená Hano, výběrem partnera jste spolu s ním přijala i jeho závazky. Pokud je partner kvalitní, jak si jistě přejete, svým závazkům – zejména tak důležitým, jako jsou děti – chce dostát. Tím se ovšem dostává do konfliktu s vaší (a nejen vaší, ale obecně ženskou) strategií uzurpovat si chlapa jen pro sebe.
Mezi ony závazky patří i organizačně-instrumentální jednání okolo dítěte s jeho ex. To svěřování, o němž se zmiňujete, by vám zas tak vadit nemělo, horší by bylo, kdyby vás před exmanželkou zatajoval. Tím, že o vás (v dobrém) mluví, exmanželce vlastně dokazuje, že s ní už nehodlá nic mít.
Váš partner se pokouší (co má chudák dělat?) o kvadraturu kruhu. Nechce zanedbávat vás a zároveň nechce strkat „psí hlavu“ na vlastní dítě. Představuji si, že je třeba venku vedro, a jemu leží na srdci, aby odpoledne u vody umožnil vám, ale i dítěti, které jinak bude hnít u televize kdesi v paneláku.
Jeho zoufalá situace vyžaduje zoufalé řešení – pokusit se k vodě dopravit vás i dítě, což ovšem (ze sterých příčin včetně schválností) nelze bez asistence exmanželky. Vaší tvrdohlavou neochotou vyjít mu trochu vstříc a přijmout nějaký kompromis, si koledujete o variantu, že si váš chlap, jsa vehnán do volby: „Buď já, nebo dítě“, zvolí dítě.
Tu ex do toho netahejte, ta je jen nechtěným přívažkem k jeho dítěti. Sexuálně vás neohrožuje, tak nežárlete. Ohrožena se tedy cítíte neoprávněně a hysterčíte, ba co hůře – žárlíte, zbytečně.
Všechny ty scény okolo dítěte jste mohla (a měla) předvídat, už když jste si svého partnera namlouvala (nebo se jím nechala svést). Určitě jste si ale tehdy řekla, že to nějak zmáknete, dítě odstavíte na druhou kolej a vyhlédnutý muž bude jen váš. Bohužel pro vás a naštěstí pro dítě jste narazila na charakterního mužského.
Když pominu plány na vaši vlastní rodinu do budoucna, nezmiňujete se o jedné zásadní věci – jestli by ta jeho ex byla vůbec ochotná jet na výlet s vámi, zvláště, když, jak se zdá, jiného partnera nemá. (Kdyby jiného měla, snesly byste se navzájem mnohem snadněji).
Osobně si myslím, že ani jeho ex nestojí o to – sama plonková – pozorovat, jak se vy dva miliskujete vedle na dece. To celou situaci ubohému chlápkovi dále komplikuje, protože se jeho problém (jak vás všechny dovést k rybníku) asi nevyřeší ani v případě, že byste se slavnostně uvolila k nějakému kompromisu.
Pokud si tedy chcete partnera udržet, nedělejte mu (už beztak těžký) život ještě těžším tím, že budete vůči jeho „rodině“, která k němu neodpáratelně patří, tak zaťatá, zavilá a naježená. Nic tím nezískáte. Naopak, v očích partnera jsou to pro vás minusové body.
Když budete moudrá, půjdou na vrub jeho ex.
