Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Karin:
Vážený pane Hausmanne, můj problém je láska. Já jsem se totiž na poslední rodinné oslavě zamilovala do manželova bratra, jeho dvojčete, a on do mě. A to není dobré z mnoha důvodů. Manžela mám ráda, ale je trochu pruďas, žárlivý je také hodně, navíc máme dvě malé děti. A samozřejmě problém je i to, co by to udělalo v rodině, kdyby se to provalilo.
Já si ale nemohu pomoct, manželův bratr je jeho opakem: je klidný, velmi vzdělaný, galantní… Víte, asi si řeknete, proč jsem si nevybrala tohoto muže za manžela? No, on byl až do letoška v USA, já jsem ho na té oslavě viděla poprvé naživo. Nebyl ani na naší svatbě. Prostě jsem v tom až po uši, nemohu si pomoct. On je také zamilovaný, ale co dál…?
Tedy je ta moje situace bezvýchodná, nebo co si o mojí situaci myslíte vy? Děkuji vám. Karin
Vážená paní Karin,
nemyslím si, že kvůli tomu, že se někdo ze dne na den do někoho zakouká, by měl hned pálit (nebo podkopávat) mosty, které ho dosud dostatečně pevně nosily. Na vašem případu je krásně vidět rozdíl mezi ženským a mužským myšlením. Muž by přemýšlel, jak by předmět svého zájmu potají dobyl, samozřejmě za předpokladu, že to v žádném případě nenaruší jeho rodinné poměry. Vy s tím málem počítáte…
Pokud si nemůžete pomoct (jemu se nedivím, každé nové sexuální dobrodružství je pro muže vítané), pak vám radím zmíněný mužský přístup – je-li ovšem žena takového přístupu schopna. Znamenalo by to oddávat se panu švagrovi někde v nejvyšším utajení a zároveň doma (v posteli) nedat na sobě nic znát. Přitom byste mohla zjišťovat, je-li švagr skutečně tak „klidný, velmi vzdělaný, galantní…“, jak se vám teď jeví. Možná jste to samé před svatbou říkala o svém manželovi také.
Nepíšete, kolik je vám let, z kontextu (dvě děti) hádám něco přes třicet, švagrovi s vysokou pravděpodobností také. Je podivné, že muž takových kvalit je bez partnerky (i v USA jsou ženy), a navíc má zapotřebí nechat se sbalit matkou od dvou dětí, nota bene s hořkou pachutí podvodu vlastního bráchy. Co je na tom galantního? Něco takového udělá možná zoufalec, který se nikde nechytá a musí brát s povděkem, co se mu naskytne, nikoliv ale princ, jakého popisujete. Na vašem místě bych se tedy choval nanejvýš opatrně a neunáhloval se k žádným láskou zaslepeným krokům pro případ, že to zase takový princ není.
Na vašem stávajícím muži neshledávám závady, pro které by měl být podveden, či dokonce opuštěn. „Trochu pruďas“ – no, a kdo není, „žárlí také hodně“ – při rychlosti, s jakou se dovedete zakoukat do cizího mužského, není divu.
Co tedy dál? Držet se na uzdě a neukvapovat se.
