Článek
Slečna Petra poznala svého přítele přes seznamku, a jelikož on žije v cizině, udržují vztah spíš online, a ona s vývojem není spokojená. Proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala tento e-mail:
Pane Hausmanne,
jak vy vidíte vztahy na dálku? Já mám takový vztah poprvé v životě, a mám pocit, že nám to s partnerem moc nejde. Tedy já v tom, co mezi námi „běží“, nejsem spokojená. S partnerem jsme se vloni na jaře seznámili skrze seznamku, jak také v téhle době jinak, partner (Čech) žije v Belgii, já v Česku. Hodně jsme si ze začátku psali, což bylo moc příjemné, opravdu jsme si rozuměli, a tak jsme v létě naplánovali jeho návštěvu u mě. Strávili jsme spolu víkend, bylo to moc hezké po všech stránkách. Ale od té doby jsme se viděli pouze jednou. Já vím, že je korona, ale právě proto, že jsou mezi námi takové překážky, tak bych čekala, že se toho online, na což jsme odkázáni, bude mezi námi dít více.
Partner je podle mě takový vlažný, neujišťuje mě, že mě miluje, když mluvíme o budoucnosti – říkali jsme si, že já bych se stěhovala za ním, přece jen má lepší práci – tak je to jen na můj popud, když mám chuť na sex, tak to také musím já dát najevo...
Já bych si představovala, že mě bude uhánět, budeme si volat každý den, budeme si psát o hodně častěji než teď (vždy na jeho odpověď čekám třeba dva dny), vždyť se známe necelý rok. Vždy, když spolu mluvíme, tak je to moc fajn, ale ono je to maximálně jednou až dvakrát týdně, což mně nestačí. Když o tom s ním mluvím, tak mi říká, že toho má hodně, že má hodně přátel, které navštěvuje, což chápu, ale já bych si moc přála, abych pro něho byla na prvním místě. Aby plánoval, kdy se uvidíme, aby mi říkal, že se na mě těší... Já prostě z něho necítím, že jsem pro něho priorita a nevím, zda se mnou do budoucna počítá, když o tom sám nemluví. Nebo myslíte, že je to v pořádku, že jsem jen přecitlivělá? Moc vám děkuji za názor. Petra (34)
Vážená slečno Petro,
vztah na dálku vidím jako contradictio in adiecto, tedy protimluv. Vztah je hlavně o tělesném objetí a pohlazení, společných prožitcích, popř. společné výchově dětí. To na dálku nelze. Možná pomůže v zoufalých situacích, jako je dlouhý žalář nebo válečné tažení, v běžné situaci má vztah na dálku smysl jen jako předstupeň ke vztahu normálnímu, což ovšem u vás zřejmě nenastává. Ale jiná verze není. Co jste si od toho oba slibovali? Že si budete vždycky rok psát, a pak se týden uvidíte? Čekal bych, že první, co se bude řešit, bude otázka, kdo se za kým postěhuje. Bohužel to řešíte jen vy. To ale není vůbec žádný vztah...
Strávit spolu víkend dokáže každý. Všechny nedostatky duševní i tělesné se snadno překousnou pod heslem: „Do neděle to nějak vydržím“. Takže z toho závažné závěry nevyvozujte. To není jako v normálním vztahu, kde platí jiné heslo: „Tak tohle mám poslouchat a na tohle se koukat až do smrti?“
Z vašeho podání vysvítá, že jasně ukazujete ochotu se nastěhovat k němu. Máte pravdu, že by to měl navrhnout on, ale k tomu se nemá. Takže na co čekáte? Je vám 34, každého měsíce škoda. I kdyby vám nakrásně psal a volal pětkrát týdně, tak co je to za vztah? Přecitlivělá nejste, tím se neutěšujte. Důvody a obavy, které uvádíte, si vlastně odpovídáte na svůj dotaz místo mne.
Mně je jen líto, že jste zřejmě kvůli nepříznivému poměru poptávka/nabídka musela sáhnout po nabídce tak zoufalé, jako je chlápek v Belgii, který vás tam moc nechce – co si budeme namlouvat. Raději zintenzivněte snahu o sehnání vztahu skutečného. Situaci poptávka/nabídka lze vylepšit rozšířením poptávky (třeba o starší muže) nebo zlepšením nabídky (třeba cvičením těla). Obojí najednou pak bývá k mání ve sportovních a zájmových oddílech.
Další rady našeho muže si přečte v jeho poradně Jak to vidí chlap.
