Článek
Čtenářka Radka (39) nám poslala na jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj dotaz:
Vážený pane Hausmanne,
nikdy by mě nenapadlo, že do své oblíbené rubriky budu psát o radu i já, ale už musím. Je mi 39 let, mám dvě dcery v lehce pubertálním věku (10 a 13) a partnera (39), se kterým jsme si po pěti letech vztahu pořídili ještě malého chlapečka (9 měsíců). Kromě toho k nám jezdí jeho synové z rozpadlého manželství (11 a 14). Doteď jsme všechno celkem dobře zvládali, co se týče financí. Partner postavil společně se svou rodinou rodinný dům takřka bez dluhu. Já i on jsme pracovali, on s příjmem cca 40 000 a já kolem 27 000 korun měsíčně. Vydání domácnosti typu energie a náklady na jídlo jsme si rozdělili napůl, tedy vlastně na šest dílů, ze kterých já hradím 3, 5 a on 2, 5 dílu (jeho kluci k nám jezdí jen na každý druhý víkend).
Teď mám pocit, že se řítím do záhuby, protože jsem přešla na rodičovskou, prý že dovolenou, a můj příjem klesl o více než polovinu. Dlužno dodat, že můj ex mi na děti nepřispívá, jen občas něco a dost nahodile. Bohužel, rozdělení výdajů platí i nadále, a to i přesto, že můj podíl výdajů o dost převyšuje můj měsíční příjem. Partner nechce ani slyšet o nějakých změnách a často vykřikuje, že nás živí. Byl vždy zvyklý mít rezervy, ale ty spolkla stavba garáže.
Kvůli financím je u nás doma dost husto, odnáší to hlavně holky. Nadávky, i sprosté, létají vzduchem a ony se v jeho domě už necítí vítané. A tak řeším, co si s tím nadělením počít. Navíc mi přijde krajně nefér to rozdělení výdajů. Já jsem jeho děti přijala, starám se o ně, snažím se jim vynahradit to, co se jim od matky nedostává. Mají také problémy s otčímem, nejspíš podobné jako mé dcery s mým chlapem. Chtějí bydlet u nás a řeší se střídavá péče. Pane Hausmanne, mě ale ze všeho nejčastěji napadá, že lépe by mi bylo samotné se třemi dětmi, z toho jedním kojencem, ale v klidu a v prostředí, kde je legrace, láska a čistý vzduch. Co byste mi, jako zástupce chlapské strany, poradil?
Vážená paní Radko,
co bych vám poradil je bohužel nedůležité, protože rada by měla být směřována přímo k prameni rozbrojů – vašemu partnerovi. (To je dnes doba – otec dítěte není manžel, ale partner!) Na okraj poznamenávám, že ve svém okolí (Podkrkonoší) vidím spoustu rodin, kde příjem ženy je 19 000 a příjem muže 26 000 korun.
Za zásadní chybu ve vašem vztahu považuji přehnané počtářství, vnucené zřejmě partnerem. Partner vás pozval k bydlení do svého domu z vlastní svobodné vůle. Dokud jste neměli společné dítě, byla jeho (trochu sobecká) úvaha asi následující: „Když u mě zadarmo bydlí, ať hradí polovinu výdajů“. Správně by si měl ale říci: „Ať přispěje, co bude moci, stejně dává všechno“, ale s přihlédnutím k morálce dnešní doby, budiž. Tato jeho úvaha ale pozbývá platnosti dnem, kdy jste se po narození společného dítěte stali rodinou. V rodině se už nepočtaří, v rodině pracuje, promiňte ten zprofanovaný slogan, každý podle svých schopností na tom, aby geny společného potomstva prosperovaly. Vaše dcery patří (skoro tělesně) k matce, s tím vědomím si vás partner k sobě domů přivedl, takže vyčítání vašim dcerám, že je živí, je totéž, jakoby to vyčítal přímo vám – matce svého syna.
Pomiňme, zda na to má právo, či ne, zkrátka začalo mu připadat, že zboží, které si pořídil, je na něj zbytečně drahé. Slyším – tak si ho neměl pořizovat! Ale on už ho má, podle jeho původní aritmetiky na něj doplácí, a tak nadává a vzteká se. Není zde prostor pro šetření nespravedlnosti či nemorálnosti jeho postoje, ale: Když si vás i s dvěma dětmi nastěhoval k sobě do baráku, musela jste jistě být velmi přitažlivá žena – i tělesně. Půlku výdajů vám sice tehdy neodpustil, ale aspoň nenadával. Teď sice půlku neplatíte, ale zato máte společné dítě, což by mohlo (a mělo!) finanční saldo srovnat, ale aby se levá i pravá strana původní rovnice stále rovnaly – jste pořád tělesně tak přitažlivá? V tom kolotoči by nebylo divu, kdyby ne. Na chlapy ženská tělesnost neomylně platí. Nic o tomto aspektu nevím, zapracovat na něm (byť jen preventivně) se ovšem ženě vždycky vyplatí. Opět slyším: „Tak kvůli takovému sobci se mám v posteli přetrhnout?“ Ano, máte – pokud chcete zmírnit dusno domova.
Váš nápad odejít do klidu musíte důkladně zvážit. Pro je zmírnění traumatu vašich dcer, které zažívají v cizím domě při partnerových výčitkách. Proti je zbavení syna každodenního styku s otcem a patálie s azylovým přístřeším, nebo kam byste šla. Takový zásadní krok by se neměl uspěchat a měl by se předem důkladně zkonzultovat i s příslušníky širší rodiny.
