Článek
Mladá paní Beáta je nešťastná, že se manžel tak trochu nenápadně odstěhoval z ložnice, a proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz poslala tento mail:
Vážený pane Hausmanne,
prosím vás o radu. Jsme spolu s manželem 2 roky, a nedávno došlo k něčemu, čemu nerozumím. Můj manžel totiž už asi měsíc chodí spát do našeho hostinského pokoje. Když se to stalo poprvé, sám mi o tom úmyslu řekl, protože byl nastydlý a nechtěl mě nakazit. Tak jsem si říkala, že se po odeznění nachlazení vrátí do naší ložnice, ale dosud se tak nestalo. Každý večer spí vedle, když se ho ptám na důvod, co se stalo, prý mě nechce rušit svým chrápáním. A to je mi divné, protože já si nepamatuji, že by chrápal. Jsem z toho dost zaskočená, nevím, co si o tom mám myslet, moc mě to mrzí. Proč ode mě na noc odchází, vše včetně sexu nám do té doby fungovalo moc pěkně. Teď sex nemáme žádný. Prosím, tušíte, co by za tím mohlo být? A jak ho dostat zpět do naší ložnice, nebo co myslíte, že bych měla dělat, aby nám to zase začalo fungovat i v sexu...
Moc vám děkuji za názor a radu. Beáta (29)
Vážená paní Beáto,
důvodů pro spaní v oddělených ložnicích je spousta, altruistické zdůvodnění vašeho manžela může být (a s největší pravděpodobností je) zástupné. Třeba mu vadí chrápání vaše, třeba každý jinak vstáváte... Ale oddělené ložnice v žádném případě neznamenají rezignaci na sex.
Ve vašem podání je mnoho důležitých okolností nevysvětlených. Zdá se, že nemáte děti, ač jste manželé. Dříve by mně to nijak zvláštní nepřipadlo, dnes žijí „na psí knížku“ i partneři s dětmi. Když už se někdo ožení „za svobodna“, tak to už musí být důvod jako hrom. Třeba velká láska, což se u vás nějak nezdá.
Jste hodně mladá, takže i kdyby byl váš manžel o kupu let starší, je také pořád mladý na to, aby sex nějak řešit musel. První podezření je, že máte v onom hostinském pokoji internet, kde by se manžel odbýval – ale i tak by asi občas za vámi zašel, takže zas tak horká stopa to nebude. Druhé podezření vede samozřejmě k milence, ale to už byste zřejmě detekovala z jeho absencí doma. Takže tu zbývá poslední podezřelý – vy sama. Po dvou letech se už okouká každý a je třeba proti tomu něco dělat. Ženy, které mi v této situaci píší o radu, jsou-li štíhlé, to neopomenou zdůraznit. Vědí totiž, že bych začal od toho nejzákladnějšího – údržby vlastního těla – a zdůrazněním své štíhlosti mě od tohoto zcestí odvrací. Vy nic takového nepíšete, takže podezření z nadváhy nevyvracíte. V diskusi pod článkem vás spousta čtenářek ubezpečí, že pár kilo navíc nehraje roli a hlavní je souznění duší – požádejte je, ať to jdou vysvětlit vašemu manželovi.
Ptáte se, co byste měla dělat, abyste manžela dostala zpět do ložnice. Ode mě v tomto případě nemůžete slyšet jinou radu, než zhubnout deset kilo, pokud možno ne hladověním, ale sportem. Běhat se dá, i když venku mrholí. Když si vás manžel bral, ložnice fungovala. Udržet partnera po svém boku znamená udržet status quo, ve kterém si mě bral. Uchovat se fit ještě v šedesáti není taková legrace, v devětadvaceti to musí být samozřejmost.
Pak je tu ještě možnost, že vaše parametry jsou shodné s těmi, se kterými si vás namluvil. V tom případě bude nějaký závažný problém s vaším chotěm. O tom by se dalo do nekonečna spekulovat. Jasno by se do toho mohlo vnést jedině rozhovorem natvrdo z očí do čí, jehož ústředním motivem bude otázka: „Copak ty už nepotřebuješ sex?“ A v nejhorším – jste mladá, děti nemáte a svět je veliký...
Tohle jsou příběhy lidí, kteří žili v manželství bez sexu. Může to fungovat?
