Článek
Od čtenářky Zuzany přišel do e-mailové schránky jaktovidichlap@prozeny.cz tento dotaz. „Naše manželství trvá už víc než 18 let. Máme tři děti, které konečně dorostly do věku, že jsou schopné se o sebe víc postarat. Už je nemusíme všude doprovázet, večer zvládnout být doma samy. Takže po letech intenzivní péče pohoda.
Před dětmi jsme s manželem hodně chodili do společnosti. Divadla, kina, koncerty, restaurace, setkávání s kamarády. Když byly děti malé, tak jsme to pochopitelně výrazně omezili. Vlastně jen na případy, kdy se na hlídání nabídla některá z babiček.
Čekala jsem, že se náš společenský život teď zase trochu rozjede. Manžel ale nechce chodit nikam. Nejspokojenější je doma. Já bych si moc ráda aspoň občas někam vyrazila s ním, ale to on odmítá. Nicméně když si vyjdu s nějakou kamarádkou, tak je naštvaný. A to vážně nevyrážím nijak často. Nejraději bych ven chodila s ním, vážně s manželem i po tolika letech trávím čas ráda, ale když on všechno vetuje, tak já si občas dovolím sólo akci, která končí buď tichou domácností z jeho strany, nebo hádkou.“
Vážená Zuzano, na téhle stránce se v poslední době odehrávají taková dramata – a vy si přijdete s takovouhle limonádou…
Z prvních řádků vašeho příspěvku vysvítá, že jste oba svědomití rodiče a celkem slušní lidé. Proto také vámi popisovaný rozpor není nijak katastrofální. Nebezpečné je ale každé vzpomínání (hlavně tedy v sexu), jaké to bylo dříve a porovnávání se současnou situací. Nezapomeňte, že je vám oběma skoro o dvacet let více. Na někom se léta projeví více, na vás třeba pomaleji. Navíc se vašemu manželovi člověk nemůže divit, že na popisované „aktivity“ nemá chuť.
Kina – to je dnes katastrofa, všude se synchronně hraje to samé, takže není pořádně co na výběr (jako dřív), divadla – ne každý má (finančně i duchovně) na to, aby za pět stovek koukal na to, jak moderně pojatá Rusalka jezdí po jezeře na koloběžce, restaurace – jaký je v tom rozdíl, jestli s vámi bude manžel sedět u stolu kuchyňského nebo hospodského? A kamarádi už také po dvaceti letech nehýří takovou podnikavostí.
Někdo zestárne a je holt rád doma u kamen. Má na to právo. Méně práv má vyčítat vám aktivnost – místo aby byl rád, že bude mít více klidu pro sebe. Rád bych věděl, co doma pořád dělá, o jeho koníčcích nepíšete nebo záměrně mlčíte. Tři teenageři v baráku se ale o dostatečný vzruch postarají… Hlavní je, že, jak píšete, ho stále máte ráda a on má rád vás – jinak by nevyžadoval, abyste mu pořád stála za zadkem. Všechno ostatní je nedůležité.
Těch svých (sólo)aktivit se nevzdávejte. Sice budete mít občas tichou domácnost, ale lidská povaha funguje v otázce lásky velmi nelogicky. Právě tím, že občas (k jeho nelibosti) vypadnete z domu, vytváříte v manželovi prostor pro touhu a tím i pro lásku. Toužit můžeme jen po tom, co nemáme jisté, co se nám ztrácí nebo o co můžeme přijít. Takže ta tichá domácnost je vlastně ku prospěchu vztahu. Před každým odchodem ale manželovi dejte najevo, že on je první volba a s kamarádkou jdete až ve druhém sledu.
