Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel následující e-mail. Třiačtyřicetiletá Katka v něm prosí o radu: Dobrý den, pane Hausmanne. To, co mě postihlo, souvisí s Vánocemi a takovou tou „atmosférou naměkko“, jíž lidé podléhají. Možná nebudu jediná, které se to stalo. Před rokem jsem se seznámila s mužem svého života. Jelikož už nejsem nejmladší, je mi 43, velmi jsem si vážila toho, že jsem narazila na volného, stejně starého a navíc báječného chlapa – laskavého, ohleduplného, pracovitého, prostě skoro zázrak. No, volného... Tvrdil mi, že se s ním před rokem rozešla přítelkyně a že je to za ním. Když jsme se seznámili, několikrát jsem se ho ptala, jestli tu minulou kapitolu svého života už opravdu uzavřel, a on řekl, že ano (z jeho vyprávění jsem věděla, že ho rozchod dlouho bolel). A tak jsme spolu začali asi před půlrokem bydlet a já jsem věřila, že je to láska. Před pár dny (dva dny před Štědrým dnem) jel navštívit syna, kterého má s touto bývalou přítelkyní. Vyjel ráno. Večer mi zavolal. Prý mu navrhla, aby se k nim vrátil. A on – údajně jenom kvůli synovi – se rozhodl dát jim ještě jednu šanci. Když mi to říkal, plakal. Prý miluje jenom mě, ale kvůli synovi to musí udělat. Zhroutil se mi svět. Celé svátky jsem prořvala (buď doslova, nebo jsem brečela). Prvního ledna zazvonil telefon. Byl to on. Prý udělal chybu. S ní už být nechce, ani kvůli synovi ne, a zjistil, že mě miluje a chce být jen se mnou, a abych mu odpustila. Nevím, co mám dělat. Bojím se, že když mě takhle jednou zradil, už se mu nedá věřit. Poraďte mi, prosím vás, co mám dělat. Mám mu dát ještě jednu šanci?
ZEPTEJTE SE CHLAPA, NA CO CHCETE
Vážená Katko,
vaše situace, kdy sedíte sama pod stromečkem, je smutně ilustrativní. Vánoce, ať se zlehčují, jak chceme, jsou takovým lakmusovým papírkem rodinných vztahů. Proto mnoho lidí před pohledem na tento objektivní ukazatel prchá – třeba na štědrovečerní lyžařské pobyty v Alpách. Štědrý večer nám stav našich rodinných záležitostí, po zbytek roku maskovaný každodenním shonem, ukáže v syrové nahotě. Proto ve sporech, která z těch dvou žen je vlastně podvedená (manželka, či milenka), platí: Podvedená je ta, co sedí u stromečku sama. To se stalo vám, 364 zbývajících večerů nepřeváží tento jediný. Vědomě či podvědomě to tušíte, proto ty prořvané svátky (díky za slovní hříčku).
Váš případ je ukázka toho, jak muži – na rozdíl od žen – za sebou nedokáží pálit mosty. Svědomí (zděděný gen: Co s ní, popř. s nimi, jsou-li děti, bude?) jim to nedovolí. Tato mužská vlastnost má dvojí ostří. Tentokrát se obrátilo proti vám, klidně to mohlo být naopak a byla byste to vy, kdo by brnkal na strunu mužova svědomí, ať se vrátí k dětem.
Ve vašem vyjádření je hodně nesrovnalostí (co jste dělala předchozích 43 let, proč považujete toho chlapa za báječného, když se chová takhle...). Ptáte se, jestli mu máte dát ještě šanci. Upřímně řečeno, mám z toho celého pocit, že moc jiných zájemců nemáte a ve vašem věku (promiňte) se jich už moc nevyrojí. Člověk musí holt někdy vařit z toho, co je, i když to třeba moc nevoní.
Po chladném zvážení dvou zel – být sama, nebo být s tímhle vrabcem v (polozavřené) hrsti, se přikláním k alternativě vrabce. Už jste se jednou popálila, tak se snad vnitřně nebudete k této kartě upínat tak silně.
