Článek
Karolína (37) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz:
„Pane Hausmanne, s manželem jsme 16 let a od svatby uplynulo 7. Při seznámení byl tehdy přítel ještě panic, já již za sebou jednu ne příliš úžasnou zkušenost měla (sehrál v ní roli alkohol). Manžela to trápilo, ale říkal, že je rád, že to bylo jen jednou a že vlastně oba začínáme. Vše bylo úžasné, i když už v té době muž odjížděl – někdy na týden, jindy na delší dobu, ale v sexu nám to vždy klapalo. Říkal, že jsou pro něj důležité city – jinak se nemůže pomilovat. Nezdráhali jsme se ani provádět některé experimenty. Frekvence styku nebyla častá, ve vztahu jsem byla vždy já ta náruživější, ale problém jsme nepociťovali.
Před 5 lety nám ale sexuální život začal výrazně skřípat, muž se začal vymlouvat, že nechce, nemůže, je unaven. Nechal se i vyšetřit, abychom věděli, zda nemá nějakou hormonální poruchu, v tu dobu jsem pozorovala, že ho trápí, že se něco děje.
Před rokem jsem zjistila, že v minulosti citově vzplanul k jiné ženě, zhruba před 5 lety. Vše je prý již minulostí, prý mu na mně záleží a důkazem je přece to, že je tady se mnou a ne s ní. Podvědomě jsem tušila, že jednou bude chtít zkusit, jaké je to s jinou ženou, přeci jen byl panic, ale po jeho přiznání úplně nevím, jestli budu někdy schopná mu věřit tak jako dřív.
Pořád je na služebních cestách, a když přijede, asi má pocit, že na něj tlačím, když se chci pomilovat, a i když to zkusíme, prostě to nejde, nevydrží nebo nevyvrcholí. Dokonce jsem mu navrhla i rozchod, což by mi sice zlomilo srdce, ale on to striktně odmítá, že je to přece hloupost, když nám vztah klape a jen spolu nespíme.
Myslíte, že je šance, že se do mě znovu zamiluje? Je nám 37 let, děti nemáme, protože jsme se tak dohodli. Já zastávám názor, že sex je kořením života, ale manžel to považuje za rozmnožovací potřebu, a tu on nemá. Zkoušela jsem ho svádět různými způsoby, ale on nic. Je mi to velice líto, ale mám z nás pocit, že jsme přátelé sdílející byt a rodiny. Vždy se na něj těším, ale při každém jeho návratu jsem trochu více zklamaná. Nevyčítám mu to, ale on to určitě cítí. Děkuji za váš názor, Karolína.“
Vážená paní Karolíno,
velká část vašeho dotazu by měla směřovat k sexuologovi, jehož návštěvu byste s manželem neměli odkládat. Minimálně se dozvíte, jsou-li postelové potíže vašeho manžela fyziologického rázu (tj. nefungující soukolí, málem jsem napsal soukulí), či rázu psychologického (komu se nechce, ten se vymlouvá). Nenapsala jste, jak dopadlo hormonální vyšetření manžela.
Z vašeho příběhu je mi smutno. Devět let jste spolu chodili, pak jste se teda vzali (co s tím jiného), nic moc jste si kolem neužili. Nechci propagovat promiskuitu, ale s jedním, eventuelně se dvěma sexuálními partnery za život jste oba někde na samém okraji Gaussovy (nečti Hausovy) křivky, což přeloženo do češtiny znamená „moc normální ne“.
Hlavně je tu ale to (věčné) Plzákovské: „Manželství je oběť ve jménu zplození další generace.“ Někdy ta oběť nevyjde, protože zdraví holt děti nedopřálo. Ale takhle jako vy – programově – vést manželství bez touhy po dítěti, je už podle počátečních podmínek bezzubé a nijaké. Bez naděje, že láska se přetaví v další kvalitu. A tato nijakost z vašeho příspěvku čiší. (Pokud jste se na bezdětnosti domluvili ze zdravotních důvodů, omlouvám se, ale měla jste to napsat.)
Je klidně možné, že muž, který na „to“ zas tak moc není (prý jsou i tací), po opadnutí prvotní vášně nemůže fungovat bez dolití nového „paliva“, jímž obvykle bývá právě to přetavení lásky ve vzájemnou sounáležitost utuženou starostí o potomstvo. Nedovedu si také odpustit jedovatou poznámku o tom, že se nezmiňujete, jak se na vaší přitažlivosti podepsalo oněch 16 let.
Sex je v manželství bez dětí asi jediným nosným programem. Dostává se proto až příliš do středu zájmu a tedy pod tlak z přehnaného očekávání. Hodně mužů pod tlakem operovat nedovede. Vaše „osvědčené praktiky a svádění“ je svým způsobem také tlak, i když vy to tak nevnímáte. Já vím, když nezatlačíte, nebude také nic – ale bez tlaku. Nic bez tlaku je víc než nic pod tlakem (a pak by se řeklo, že nic jako nic). Nic bez tlaku tolik nebolí, protože není beznadějné...
Žehráte na pocit, že „jste přátelé sdílející byt a rodiny“. Obávám se, že manželé, kteří se rozhodnou nemít děti, nemohou skončit jinak, pokud ovšem nejsou oba sexuální náruživci, což evidentně není váš případ. Být tatínkem některého z vás, propadnu alkoholu.
