Článek
Na e-mail jaktovidichlap@prozeny.cz se tentokrát obrátila čtenářka Alena s (možná) teoretickou otázkou. Je horší fyzická nevěra, nebo více zabolí, když vaše polovička zanáší citově? Každé pohlaví to má jinak! Jak? Takhle to vidí náš chlap Josef Hausmann.
Čtenářka Alena: „Často se řeší téma nevěry, fyzické nevěry, ale... Co je horší? Oddávat se čas od času pouze fyzickému uspokojení s cizím mužem (ženou), kterého již nikde víc neuvidím, nebo si s někým psát týdny a měsíce obsáhlé dopisy plné citu a věnovat mu během dne i noci nejednu svou myšlenku? Co když odhaluji někomu jinému ne tělo, ale své nitro? Co když někomu daruji ne jednu noc plnou vášně, ale kus svého srdce? Proč se tolik řeší nevěra fyzická a o té, kdy svého partnera okrádáme o kus nás samotných, o té se nemluví? V dnešní době se také často zmiňuje virtuální sex – virtuální nevěra (je to vůbec nevěra?), ale o virtuální lásce se už mlčí.... Proč stavíme důležitost fyzické věrnosti nad tu duševní?“
Vážená Aleno, zamýšlíte se nad milionkrát přebraným tématem. Pomocí evoluční psychologie (já vím, že s tím jsem otravný) jej jde snadno osvětlit, musím se (i za vás, která jste tehdy nedávala pozor) omluvit za „opakování učiva“. Slovo „nevěra“ se jedním dechem vyslovuje s „žárlivostí“, na níž si vaše otázky vysvětlíme.
Shora zmíněný vědecký obor vychází z toho, že se vlastnosti, které se v našich genech dochovaly dodnes, musely v minulosti nějak vyplácet, a ty, které se nevyplácely (chůze po čtyřech) se nedochovaly. Dochovala se (mužská i ženská) žárlivost, která se nositelům této vlastnosti vyplácela jako zbraň pro znechucování nebo hatění nevěry. Proč se mužům nevyplácelo tolerovat nevěru žen? Protože by mohli omylem investovat do kukaččího mláděte, čímž by se jejich geny hůře (nebo vůbec ne) dostaly do další generace.
My dnes nejsme potomci mužů, kteří se nesnažili (žárlivě) hlídat své genetické otcovství. Vyplácelo se být žárlivý, my jsme potomci těch žárlivých, a proto zde mužská žárlivost všude kolem existuje. Z logiky věci vyplývá, že mužům u žen vadí především nevěra fyzická.
Ženám sloužily emoce žárlení (a střežení) jako opatření k tomu, aby se muž o své statky, čas a ochranu nedělil s dalšími ženami. Ženě (a hlavně jejímu potomstvu) se vyplácelo, aby muž celý úlovek a veškerou péči věnoval jim, ne aby cestou z lovu polovinu kořisti rozdal mezi hladové milenky z paralelních vztahů.
Krátkodobá sexuální avantýra, za kterou se moc nemuselo platit, se dala ještě zkousnout, ale trvalý hluboký cit a zamilovanost muže do cizí ženy, která stála „rodinu“ nepřehledné ztráty časové i materiální, znamenala značné znevýhodnění (a posléze genetické vymření) těch žen, které nijak účinně nezasáhly, protože žárlivostí nedisponovaly.
Z logiky věci pak vyplývá, že žena více žárlí na manželovo nitro než na jeho tělo. Z hlediska (pra)ženy bylo pořád lepší, když její muž měl s nějakou jinou na hodinku něco tělesného, a pak se vrátil domů sklízet úrodu, než když – místo sklizně – psal básničky a zamilované dopisy ženě, se kterou třeba ani nic tělesného neměl. Kus mužova srdce vzal čert, hlavně když se nepřišlo o kus žvance.
Virtuálně nevěrní jsou asi z drtivé většiny muži – jejich touha po rozmanitosti sexuálních partnerek, jejíž (alespoň částečné) uspokojení nabízí virtuální svět, nemá nějakou virtuální obdobu u žen. Pro ženy je tato mužská vlastnost – ať už uspokojovaná reálně nebo virtuálně – ztrátovým podnikem, protože jsou zanedbávány, a hlavně muž maří čas (a tím peníze) něčím, co rodině k ničemu není.
Virtuální lásku neznám. Myslíte jako, že něčí manželka miluje Brada Pitta? Nebo manžel že je zakoukán do nějaké televizní hlasatelky? To někomu vadí? To by už nebyla žárlivost, ale něco mezi stihomamem a hysterií.
Žárlivost je vlastnost pro prevenci hrozeb reálných.
