Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Katky (34):
„Pane Hausmanne, prosím, poraďte mi, co mám dělat. Před měsícem jsem se vdala za svého přítele, se kterým jsme spolu 4 roky. Myslela jsem si, že budu prožívat své nejšťastnější období a chvíli to tak i bylo, ale pak přišla rána, se kterou si nevím rady. Dozvěděla jsem se totiž, že manžel má dvouleté dítě. Prostě u nás jednou večer zazvonila nějaká paní a zeptala se mě, jestli vím o tom, že můj manžel má s její dcerou dítě. Nevěřila jsem svým uším, bylo to jako zlý sen. Manžel byl doma, vše přiznal, o dceři prý ví a platí na ni, že se na tom tak dohodli a že od něj ta žena nic víc nechce. Ale mně se zhroutil svět. Nejenže mi byl nevěrný, ale má i s tou milenkou dítě. Že prý to byl jednorázový úlet na firemním večírku, no prostě celé je to úplně šílené. A já teď nevím, co s tím. Prosím, co byste mi radil? Mám se rozvést? Víte, to dítě mi asi ani tak nevadí, jako to, že mi to neřekl. A mně jedou myšlenky v hlavě, co všechno mi tají, co ta matka či její dcera budou v budoucnu chtít? Jak mu můžu ještě věřit? Děkuju vám mnohokrát. Katka.“
Vážená paní Katko,
uznávám, že vám měl manžel tak kolosální pravdu, jako je existence jeho dítěte, sdělit. Někde snad je dokonce zákon na to, že „skryté vady“ má partner před sňatkem přiznat, a pokud nepřiznané vyplují na povrch později, lze manželství anulovat. Pouze právník by mohl říci, zde tohle „skrytá vada“ je, podvod to je určitě. Na chabou obranu manžela mohu uvést jen to, že měl asi strach, aby o vás nepřišel. Dítě přes palubu se ale nehází ani kvůli Miss World.
Pokud byste zvažovala odchod, tak pravé důvody by neměly být sobecké (co ta matka či dcera budou v budoucnu chtít?), ale fakt, že se váš muž nechová jako chlap a hlavně se jako chlap nezachoval v rozhodujícím okamžiku. Vím, že svými názory připomínám konzervu starých časů, ale v oněch časech byl jistý řád, který takové podvody nepřipouštěl. Když kluk „zbouchnul“ holku, tak si ji vzal. Tečka. Asi mu tak odporná nepřipadala, když s ní slehnul. Měl dávat pozor. Dohonil ho osud. A kdo se tak nezachoval, byl zbabělec a gauner. Jednu „zbouchnout“ a druhou si vzít je morální selhání – hlavně vůči potomkovi, který by měl mít nárok na otce. Chci tím říci, že jste si vzala nekvalitního člověka, který dokáže hodit za hlavu otázky jako: „Copak teď moje dceruška asi dělá? S kýmpak si hraje?“ Na vaši otázku: „Jak mu můžu ještě věřit?“ proto odpovídám: Moc ne.
Jestli tedy chcete manželství udržet, využijte defenzívy, v níž se manžel ocitl, a ostrým pohovorem si vynuťte provozní řád dalšího fungování vašeho manželství, v němž bude přesně zakotvena finanční, časová a fyzická podpora manželovy dcery, eventuálně sankce za případné další kostlivce vypadlé ze skříně. A také si v hlavě srovnejte, zda manželství s tímto „věcným břemenem“ skousnete.
