Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz Pavlína napsala: „Jsme už několik let rozvedení a dosud jsme spolu vycházeli korektně. Dceru (11) vídá pravidelně, zajímá se, občas si ji vezme i mimo dohodnuté dny, to když pro ni má zajímavý program. Vztahy se začaly kazit kvůli tchyni, ale důvod je opačný, než bývá zvykem. My dvě jsme si padly do oka, vždycky jsme si rozuměly a svoji vnučku miluje. Pohlídá ji, když potřebuju, několikrát týdně se u nás zastaví, prostě je to taková naše pohádková babička.
Bývalého muže to ale začalo hrozně štvát. Neútočí na mě nebo na dceru, ale na svoji matku. Prý ho zradila, když si vybrala nás, a že to vůči němu není fér. Moje bývalá tchyně je z toho hrozně nešťastná, nechce ztratit syna, ale ani vnučku a mě. Napadá vás nějaké rozumné řešení?“
Tchyně je milující babička a o vnučku rozhodně nechce přijítFoto: wavebreakmedia, Shutterstock.com
Vážená paní Pavlíno, vaše „babička“ jedná naprosto přirozeně a byla by škoda, kdyby se nechala synem znechutit. Nakonec jedním z vysvětlení evoluční záhady lidského rodu, totiž proč se vyplácí několik desetiletí dlouhá nereprodukční fáze života ženy, je její „babičkovský“ přínos při ochraně, péči a zaopatřování vnoučat. Vaše bývalá tchyně by měla primitivnost jednání svého syna prokouknout a nebrat je vážně. Své (podvědomé) povinnosti přispět k protlačení vlastních genů do další generace se zhostila správně. Vašemu manželovi pak musí někdo vysvětlit, že:
- jeho dceři, kterou má přece rád, je babiččino starání ku prospěchu.
- dává dceři špatný příklad v tom, že po nedorozumění mezi dvěma lidmi (rodiči) se má vést k nenávisti a jednostranné loajalitě i třetí strana, která chce být neutrální a vycházet se všemi. To, že se dva nedohodnou mezi sebou, nemá mít za následek rozdělení všech známých a příbuzných na dva znepřátelené tábory. Proč? Jim přece žádná strana neublížila!
- nekompromisní vyhrocení vztahů se mu může jednou vrátit v podobě „dědovy mísy“. Dcerka pod vlivem otcova špatného příkladu, že nelze mít rád oba, se jednou přimkne ke své mámě i s vnoučaty a on zbude sám.
Nechápu, proč není rád, že když dcera z velké části přišla o tak mocného spojence a ochránce, jakým je otec, dostala částečnou náhradu v podobě jeho matky. Proč není své matce vděčen za to, že supluje jeho selhání. A hlavně – proč nenadřadí zájem vlastního dítěte nad své dryjáčnictví o zradě vlastní matky, když má starost o vnučku.
Na závěr si ohřeju vlastní polívčičku: Měl váš exmanžel v rodině fungujícího otce? Podle jeho chování bych se vsadil, že ne. Ostatně o tchánovi žádná zmínka nepadla a čas i energie, kterou vaše tchyně investuje do vás, svědčí také o ledasčem.
DALŠÍ POSTŘEHY JOSEFA HAUSMANNA
Jak vycházíte se svojí současnou a třeba i bývalou tchyní vy?
