Článek
Čtenářka Anna (34) poslala na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj příběh a požádala o radu.
„Vážený pane Hausmanne, nevím, co dělat. Jde o moji tchyni, se kterou jsem si bohužel vůbec nesedla, tedy ona mě nemá ráda. Všude o mně říká, že se k jejímu synovi nehodím, že prý jsem princeznička z města, která nic neumí, do baráku se prý nehodím. Přitom já svého manžela miluji, máme spolu dvě krásné a zdravé děti, manželé jsme 7 let. Ano, má pravdu, přistěhovala jsem se za ním z většího města na vesnici, ale do té doby jsem také bydlela v domě, takže vím, co a jak. Na tohle jsem si tak nějak zvykla, tyhle její řeči přecházím, i manžel říká, ať to neřeším, že on s ní nesouhlasí. Na druhou stranu jí ale veřejně nikdy neoponoval. Ale před pár dny za mnou přišla s tragickým výrazem ve tváři a sdělila mi, že viděla mého muže s jinou ženou, že prý se líbali a objímali, že prý je mi určitě nevěrný. Stála jsem tam jako opařená, na nic jsem se nezvládla zeptat. Vůbec nevím, co mám s tou informací dělat. Celé mi to přijde šílené – kdyby to byla pravda, i pokud by to pravda nebyla. Čeho všeho je schopná? A jak mám zjistit, jestli to pravda je? Neumím si představit, že se manžela ptám – tvá matka mi říkala, že jsi mi nevěrný, jsi? Ale na druhou stranu mi to nejde pustit z hlavy. Přece není tak podlá, že by si to vymyslela? Co byste dělal na mém místě vy? Děkuji moc za radu, čtenářka Anna.“
Vážená paní Anno,
je častou vlastností rodiče, že svou ratolest považuje za poklad, se kterým žít si zaslouží jen nějaký Rotschild nebo filmová hvězda, a to ještě mohou být rádi. U citově nedospělých matek k tomu ještě přistupuje žárlivost na další osobu, s níž se má o svého miláčka dělit, což bývá vidět častěji u jedináčků. Okolnost jedináčkovství ve svém dotazu nevyvracíte ani nepotvrzujete. Pokud jste se coby princeznička z města přestěhovala za mužem na vesnici a tchyni obohatila o dvě vnoučata, tak už za to by vás měla pozlatit.
I když tchyně zřejmě bydlí s vámi v domě, má se do vašeho života míchat co nejméně, ideálně vůbec ne (à propos – kde je tchán? Mrtev, ušlápnut, vypuzen?). Jedovatý a nevycválaný komentář s „tragickým výrazem ve tváři“ svědčí o její přízemnosti, zlu a nenávisti vůči vám, jak správně říkáte, o podlosti. Něco takového by vám neřekl ani cizí člověk. Takové lidi bychom se měli naučit přehlížet a nebrat vážně, i když jejich schopnost tít do živého bývá mistrovská. Dělají to, aby se popásli na způsobeném utrpení, přičemž navenek projevují účast a lítost. Vaše tchyně nikdy nepůjde proti svému synovi a v tomto světle je třeba číst všechna její prohlášení. Každá póza, se kterou se vám „důvěrně“ s něčím svěřuje, je falešná. Nevím, z jakého důvodu si nedovedete představit konfrontaci manžela s fakty, která vám na něj „prozradila“. Být vámi, zeptám se jeho i jí. Té hlavně na detaily – kdy, kde, jak často a jestli onu dámu zná. Spíše bych tipoval, že synáčka před vámi vydražuje. Zdá se mi totiž divné, že 7 let ženatý chlap s dvěma dětmi se objímá na návsi s cizí ženskou, ke všemu tak nepokrytě, že to viděla i jeho máma. A pak ho šla ruče napráskat jeho manželce, kterou ovšem sama nenávidí! V tomto rozporu vidím velkou naději na to, že je to všechno jinak.
Klidně to prošetřete, máte na to jako manželka právo a strkat hlavu do písku před pravdou stejně nikam nevede. To prošetření je nutné. Pokud se totiž jednalo ze strany tchyně o podle vymyšlenou lež a zůstane to bez odezvy, hrozí, že bude vymýšlet něco, co konečně zabere. Třeba, že jste se s někým objímala a líbala vy. Podlého člověka je třeba usvědčit ze lži hned na začátku. Jinak vás rozklíží.
