Článek
Na e-mail jaktovidichlap@prozeny.cz se tentokrát ozvala čtenářka Hanka, která má problém. Jmenuje se tchyně! Není zlá ani mezi nimi nepanuje žádný válečný stav, jen Hančinu rodinu konstantně otravuje svou přítomností. O co přesně jde? A jak to vidí Josef Hausmann? Čtěte!
Čtenářka Hana:„Je mi 32 let, jsem deset let vdaná. Šťastně. Donedávna. Se svou tchyní jsem vždy vycházela dobře. Před dvěma lety se vše změnilo, když zemřel tchán. Tchyně nás začala pravidelně navštěvovat. Zpočátku mi jí bylo líto, s manželem jsme si říkali – zůstala sama, chudák. Jenomže její návštěvy se začaly protahovat. Nejprve přespala den, dva... v současné době u nás takřka bydlí, k sobě domů vlastně už jen jezdí zalévat květiny. A je to peklo.
Náš syn začal chodit v září do školy a do družiny, oba s manželem pracujeme. Všechno je špatně. Babička ho přece může vyzvedávat a vařit mu doma! Špatně se starám, špatně uklízím, nevhodně se oblékám, o tom, že nemáme s manželem soukromí, ani nemluvím. Manžel se k situaci staví stále tak, že maminka je chudák. Jak mám tchyni vysvětlit, že žijeme svůj život po svém? Nechci být zlá.“
Vážená paní Hano, problém „neuklizených se“ bab, co nevědí, co se životem, otravuje život téměř každého z nás, co lítáme jak hadr na holi. Dokud mají (naživu) nějakého mužského, schytá to on (tzv. péčí a zázemím, o které stejně nestojí) a ostatní kolem mají pokoj. Běda však, když nemají o koho „pečovat“. Tímto problémem nejsou jenom ovdovělé tchyně, ale – jak jsme zde viděli minulý čtvrtek – i rozvedené ženy, které už nikoho neulovily a otravují novou rodinu bývalého manžela. Muži tohle nedělají. Dovedou se zabavit a „uklidit“ sami – samozřejmě, dokud jim slouží zdraví.
Když takovéhle lelkující ženské koupíte zájezd, aby od ní byl aspoň na pár týdnů pokoj, nepojede („Co bych tam dělala sama“), zato by ochotně jela s vámi i na svatební cestu. Navíc je tu jistá povinnost dětí vůči rodičům, na kterou (ty sobecké) brnkají více, než kolik požaduje příslušný bod Desatera.
Manželovo tvrzení „maminka je chudák“ je liché. Může si sama za to, že se neumí chovat v cizím bytě, že nekultivovala koníčky a přátele, resp. se jich neměla vzdávat, aby teď nebyla sama. Své chyby ať si každý odskáče sám. Vrcholem drzosti je, když člověk (navíc z milosti) na návštěvě nerespektuje soukromí a zaběhlý chod domácnosti a do všeho strká nos (opět – dělají jen ženy).
Váš manžel se snaží chovat slušně ke své (vykořisťující) matce, situace pro něj je však ještě těžší než pro vás. Je mezi dvěma mlýnskými kameny – z jedné strany jeho maminka kritizuje vaši domácnost (a tím i vás, kterou má rád), z druhé strany poukazujete vy na nepřístojnosti jeho matky (kterou má rád také). A mezi tím se chudák mele on a snaží se to udobřovat na obou stranách.
Z kontextu vyplývá, že tchyně nebydlí daleko, abyste jí nemohli u ní doma „ambulantně“ pomáhat, vyžaduje-li to její zdraví. Soudě podle vašeho věku je ale tchyně ještě v plné síle a prachsprostě se nudí. Kdyby chodila do hospody na šachy či na mariáš nebo třeba na funusy hrát na klarinet, měla by náplň života. Zlaté tetky, kterým jsme se tu nedávno vysmívali, když v šedesáti letech závodí na kole a shánějí ženichy!
Ptáte se na radu. Sednout si s manželem a nastolit takové řešení, kdy tchyně bude hezky bydlet u sebe a k vám bude chodit jen na návštěvy v dohodnuté frekvenci. Občas půjdete vy k ní, aby se „teda nezbláznila". Vím, bude u toho randál, ale těžký soupeř vyžaduje těžkou munici. Manžela rozhodování: „Buď já, nebo tchyně“ tne do živého, jde o jeho krev, ale u vás se rozhořívá takový požár, že na nějakou tu třísku se při jeho hašení koukat nedá.
Tchyni vaše soužení nedojde – jako správnému ženskému sobci jí vůbec nezáleží na štěstí ostatních. Klidně se bude dívat, jak odcházíte z domova, a slzící syn vám mává. Potom mu nabulíkuje, že ona se o něj postará lépe…
Noxa je (medicínsky) něco, co pomalu, nenápadně a důkladně rozhlodává organismus. Přítomnost nevychované a omezené tchyně je noxa manželství. Postupovat vůči ní se musí se stejnou razancí, s jakou se odstraňuje nádor nebo vřed. Vy jednáte v tom nejvyšším zájmu – totiž rodiny. Tu mají její členové (včetně tchyně) stmelovat, nikoli rozleptávat.
Není proto nemorální, když budete „zlá“ a vysvětlíte jí to od plic. Manžel s vámi možná nebude chvíli mluvit, ale určitě si oddechne i on.
