Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Lenky:
Vážený pane Hausmanne, prosím, budu stručná, protože více slov mě snad ani nenapadá. Jak se mám smířit s tím, že je můj otec ve vězení? Maminka mi říkala, že za zpronevěru. Nechci zabředávat do detailů, ale jak to mám unést, když jsme z malé vsi a já mám pocit, že to všichni vědí?
Když jdu do obchodu, tak mám dojem, že na mě všichni koukají, v naší hospodě na mě zvláštně hledí… Nesnáším pozornost k mé osobě a teď nevím, co mám dělat. Mám se odstěhovat, zůstat, mlčet…? O tom, že se strašně stydím, snad ani nemá cenu psát. Děkuji vám za váš názor. Lenka (28)
Vážená slečno Lenko,
je od vás hezké, že cítíte s tatínkem sounáležitost i v situaci, kdy byste si mohla říci: „Co mně je po tom, tátovy machinace se mě netýkají.“ Váš pocit studu je ale přehnaný z několika důvodů.
Zaprvé si člověk obecně myslí – ať už kráčí po návsi, nebo křižuje taneční sál, že na něj všichni koukají a drbou ho. To je běžná lidská vlastnost (u žen silnější), ale skutečnost je jiná. Většina normálních lidí má svých starostí dost, navíc uvěznění vašeho otce za hospodářský prohřešek není zase tak nosné téma, jak se (opět přehnaně) podvědomě domníváte.
Zadruhé – vy jste nevinná, za hříchy ostatních nikdo nemůže, a pokud by se našel ubožák, který by se vám posmíval, je k politování on, nikoliv vy. Jiná věc by ovšem byla, kdybyste vychloubačně jezdila po vsi novým nablýskaným mercedesem z otcových peněz. To byste si opovržení zasloužila – ale to asi není váš případ, takže buďte v klidu.
Zatřetí stojí na vaší straně čas. To, co byla žhavá událost před týdnem, dnes už pomalu nikoho nezajímá a za měsíc to každý bude brát jako polozapomenutou samozřejmost. Nikam se tedy nestěhujte a veřejnosti se nevyhýbejte. Nemáte proč.
Kdybyste přeci jen o své morální čistotě váhala, vzpomeňte si na politiky – jedno, jakých stran. Ti místo „kanálama“ chodí po veřejnosti s hlavou vztyčenou, nestydí se ani za ty mercedesy a ještě si vylepují své „ksichty“ na plakátech, aby je lidé volili. Podle vašich měřítek by se jejich děti musely odstěhovat na konec světa…
Je tu ještě váš další vztah k otci. Vězte, že drtivou většinu podvodů páchají muži nikoliv pro vlastní blahobyt (my toho moc nepotřebujeme), ale pro blaho a zabezpečení svých blízkých, za které cítí zodpovědnost. Někdy přitom dopadnou i mnohem hůře.
Toto téma je samozřejmě dávno stokrát zpracované. „Vstříc ti jdem jen já s bráchou“ zpívá (třeba Scarabeus) v písni Návrat. Určitě si ji pusťte.
