Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Katky:
Vážený pane Hausmanne, prosím Vás o radu, jak vysvětlit našemu synovi velmi citlivou věc, a to, proč si jeho otec dělal test DNA. Ráda bych Vám to vysvětila. S manželem jsme spolu 13 let, máme 12letého syna, a jak bych to řekla, naše manželství je někdy nahoře, někdy dole. Teď je několik měsíců zrovna dole, dost se hádáme, moc mě to mrzí, protože náš syn to nevnímá moc dobře.
Brali jsme se velmi mladí, bylo mi 20 a manželovi 22 let, já byla těhotná (neplánovaně). Oba jsme se dohodli, že si dítě necháme, přestože jsme to neměli v plánu. Oba jsme ale byli proti potratu. No a protože jsme oba byli mladí, tak já měla v době našeho seznámení ještě jiného partnera – můj manžel mě bývalému partnerovi přebral. Šťastně z mého pohledu, podotýkám.
A proč ten test DNA? Abych tak řekla, náš syn moc není podobný ani jednomu z nás, a tak můj manžel pojal podezření, jestli je opravdu jeho. Řešíme to s různými přestávkami po celou dobu našeho vztahu. Můj manžel to občas vytáhne, že jsem měla jiného, tak kdo je tedy otcem. V jedné hádce jsem mu řekla, ať si tedy zajde se synem na test DNA, ať máme klid.
Já si totiž byla jistá, že je otcem. A tak šli a výsledek testu je takový, že manžel otcem je. Ale pokoj stále nemáme, protože synovi až teď došlo, že byl s tátou na testu DNA, co to vlastně znamená a chce vědět pravdu, proč na něj šli. A my teď nevíme, co s tím. Tedy já bych mu chtěla říct pravdu, ale manžel nechce, prý jak bude vypadat, když pochyboval o svém otcovství, nechce to před ním přiznat. Prosím, poradíte nám? Děkuji Vám, Katka
Vážená paní Katko,
Váš syn se pravdu o smyslu testování DNA dříve nebo později dozví, tak nemá cenu někam uhýbat. Šlo by sice přijít s falešným zdůvodněním, jako je třeba údajná genetická vada manžela nebo některého z jeho rodičů, a zjišťování, zda dotčený gen doputoval i do syna, ale proč? Vždyť ani Vy tím, že jste před manželem měla jiného, ani manžel tím, že chce vědět pravdu, neděláte nic špatného, za co byste se měli před světem (včetně syna) stydět. Mimochodem, jak svět pokročil – ještě před několika lety byly otcovské pochybnosti řešeny na základě krevních skupin, které mohly otce pouze vyloučit, nikoliv potvrdit…
Danou situaci bych na Vašem místě využil k lekci o meiotickém dělení chromozomů v pohlavních buňkách a o vzniku oplozeného vajíčka s půlkou chromozomů od matky a půlkou od otce, což se bude synovi v biologii hodit. Manžel by ale měl synovi zdůraznit, že se při DNA testování jednalo jen o formalitu a že by měl syna stejně rád i v případě negativního výsledku testu, protože vztah a láska k dítěti se získává soužitím a společnými zážitky.
Znalost genetické linie může být nakonec prospěšná i synovi při eventuálním pozdějším (tentokrát skutečném) zjištění nějaké genetické vady, ať přímo u něj nebo v pozdější generaci, kdy se pak analyzuje DNA celého rodu, a nevysvětlený posun způsobený nepravým otcovstvím by celou analýzu zmařil.
Jestliže tedy syna dostatečně ubezpečíte, že se jeho pozice v rodině nijak nezakymácela, protože byte ho měli oba stejně rádi, není na faktu, který chcete synovi vyjevit, nic zlého.
