Článek
Na e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz se tentokrát ozvala čtenářka Kateřina, která má menší problém se synem. Je samostatný, má dobrou práci, jenže... po jeho boku chybí partnerka! Ani se s žádnou nedokáže seznámit. Co s tím? Takhle to vidí chlap!
Čtenářka Kateřina:„Kde a jak si dnes může najít mladý muž partnerku – je vysoký, štíhlý, vypracovaná postava, opravdu pohledný, VŠ, umí dva jazyky, má státní byt, auto, chodí hezky oblékaný, má slušné zaměstnání – většinou samí muži, většinu času tráví v zaměstnání nebo v posilovně či při kondičním běhu. Vzorně se stará o domácnost, vylepšuje si bydlení, vaří si i žehlí si... Pořád říkal, že nikoho nepotřebuje, ale nyní už přiznává, že ano, ale kde si ji má najít? Určitě bude náročný na výběr partnerky, musí být hezká a chytrá… Je málo komunikativní, 27 let. Děkuji za diskrétnost mého e-mailu. Navrhovala jsem i aplikaci Tinder, ale neprošlo... Co seznamovací večírky pro nezadané? Jít s kamarády na ples? Oslovit dívku v MHD? Jak?“
Vážená Matko, s vaším e-mailem zde diskrétně nakládat nelze, slovo Tinder slyším poprvé od vás, ale k věci. Váš syn je typický produkt dnešní doby: Dlouho v práci, pak nějaké (každému snadno dostupné) cvičení těla, racionálně vedená domácnost – zkrátka unylost a nuda od A do Z.
Chybí to teplé živočišno – muzika, mejdany, kámoši, ženské, výpravy za dobrodružstvím – které by mělo být součástí života mladého muže a z nějž teprve vykvete nějaká ta láska. Bohužel, těmhle mladým to nechybí – já bych si připadal jako pohřbený zaživa, a to je mi přes šedesát… Jako (evidentně dominantní) matku vás to jistě bolí, nejraději byste mu (troubovi) opatřila nevěstu sama. Nepřeceňujte hodnoty, kterými váš syn(áček) disponuje: vysoký a štíhlý je kdekdo, auto zrezaví, státní byt někdo zprivatizuje, zaměstnavatel zbankrotuje. Zabezpečený šíbr vypadá jinak…
Přesto, uznávám, má váš (takto vylíčený) syn značnou seznamovací hodnotu pro spoustu hezkých a chytrých slečen a někde je tedy zakopán pes.
Je jen zdání, že muži „balí“ ženy – třeba tím, že je osloví či někam pozvou. Hlubší pohled na seznamovací mechanismus ukazuje, že je to opačně: Muž osloví nebo někam pozve pouze tu ženu, která se od něj oslovit nebo pozvat nechá nebo která jej k tomu nějak vyzve. Je tedy divné, že váš syn dosud nebyl „sbalen“. V takovém „mužském vakuu“ se zase nepohybuje. První, co mě napadá, že z jistých příčin holku opravdu nepotřebuje a bojí se vám to říci – ale to ponechme stranou.
Říkáte, že je málo komunikativní. Jak k tomu došlo? Promiňte, trochu se mi zdá, že vyrostl v prostředí s absentujícím nebo ušlápnutým otcem. Asi nemá moc přátel, se kterými by vyrážel za ženskými či za (kolektivním) sportem, na turnaje, oslavy narozenin, na dovolenou s nějakou partou. No nic, vařme z toho, co máme.
Dříve, jak se pamatujete, šlo seznamování nějak snadněji – odpolední čaje, plesy, kavárenské tanečky, rekreace ROH, nakonec i ty (prokleté) diskotéky ještě měly charakter tance, existovaly stovky sportovně-turistických klubů… Dnes z toho moc nezbývá. Váš nápad jít s kamarády na ples je dobrý, raději ale ať systematicky plesy pročesává. Ale s kamarády!
Pro samotného nesmělého muže je nesmírně těžké překráčet sál a uklonit se před slečnou, stejně jako nějakou oslovit v MHD. Ale příležitostí je více. Kam jezdí syn na dovolenou? Co dělá o víkendech? Co v parném létě? Tutovku žádnou neznám – jak dlouho, myslíte, by vydržela?
Čím déle hledám řešení, tím jasněji si uvědomuji, že problém nespočívá v „kde sehnat partnerku“, ale „jak získat tah na branku“, bez kterého to nepůjde. Při všech výtkách k organizaci života dnešních mladých nacházím ve vašem „ono vlastně není kde“ vykonstruovanou omluvu pro nějaké selhání ve výchově syna.
Jak jsem proti psychologům, návštěva nějakého by stála za to – s cílem zacelit mezeru v synově nitru, kterou zřejmě způsobilo nedostatečné maskulinní působení otce nebo jiné silné mužské postavy v jeho mládí.
