Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Daniely:
Vážený pane Hausmanne, vaši poradnu ráda čtu, mnohdy mi mluvíte z duše, i když jsem žena. Doteď jsem si uměla v životě vždy poradit, nyní jsem ale v koncích a nevím, co mám dělat. Budu ráda, když mi pomůžete v mém rozhodování. Je mi 48 let, jsem dva roky rozvedená a musím přiznat, že šťastně. Jsem od té doby single a je mi tak dobře. Před měsícem mě – jak to říct slušně – oslovil soused s milostným návrhem, podotýkám, že je ženatý a samozřejmě znám jeho manželku. Není to nikterak má kamarádka, ale vždy mi přišla milá a přátelská. Sousedovu nabídku jsem odmítla, zcela klesl v mých očích, ale od té doby si kladu otázku, zda to mám jeho ženě říct. A zároveň je mi nepříjemná i jen představa, že je potkám buď oba, nebo jen jeho. Rozváděla jsem se totiž kvůli manželově nevěře a je mi té paní prostě moc líto. Co byste dělal vy na mém místě? Děkuji vám za radu. Daniela
MUŽI A NEVĚRA? CHLAP MÁ JASNO
Vážená paní Danielo,
píšete, že vám mnohdy mluvím z duše, ale tentokrát vás zklamu. Sousedce proboha nic neříkejte. Čeho byste docílila? Další oběti mužského záletnictví, jakou jste sama? Otrávila byste jejich vztah, který je třeba šťastný – je jedno, že z nevědomosti. Místo abyste potrestala (potenciálně) nevěrného souseda, byste potrestala jeho ženu. „Je lepší klamnou nadějí se hřáti než strašlivou poznati jistotu.“ (K. J. Erben) Chápu, že když vaše manželství krachlo na nevěře manžela, máte tendenci se nevěrníkům mstít. Té paní, co je jí vám tak líto, ale způsobíte více škody než užitku.
Soused se neprovinil ničím jiným, než že zdědil mužské geny. Kdyby vedle vás bydlel jiný (ženatý) muž a povšiml si fešné nezadané sousedky, zkusil by to také. Posera jen v mysli, chlapák natvrdo. Nevím, co vás na tom uráží – zeptal se, vy jste odmítla, no tak co? Že by se s ním jako s (potenciálním) nevěrníkem mělo zatočit? Že by se mělo na jeho nebezpečnost upozornit? To je, jako byste chtěla volat: „Pozor, tento krokodýl je nebezpečný!“ Ale to je každý!
Udělejte si myšlenkový experiment, kolik procent ženatých mužů jsou potenciální nevěrníci. To je číslo, co? A to byste chtěla se všemi zatočit? Kdo by vás pak léčil, kdo opravoval auto, kdo vozil vlakem? Připouštím, že vím o jistém procentu mužů, kteří si natolik váží vztahu se svou ženou, že žádná avantýra jim nestojí za ohrožení tohoto vztahu. Znovu si udělejte myšlenkový experiment, kolik procent je těchto věrných mužů. Porovnáním obou výsledků zjistíte, že za každým věrným stojí dlouhý zástup nevěrníků. Nejen dnes, ale od nepaměti. Nesnažte se holýma rukama zvrátit osvědčený běh světa. Nic nedokážete a zničíte jeden vztah. Ani představa, že ho někde potkáte, vám nemusí být nepříjemná. Hloupě se cítí ten, kdo košem dostal, nikoliv ten, kdo ho dal.
S NEVĚROU SI HLAVU NELAMTE A NAJDĚTE SI MILENCE
K zamyšlení je jiná věc. Jste od 46 let svého relativně mladého věku „single a je mi dobře“. Nezlobte se, ale to je protimluv. Desetitisíce lidí na společenských akcích i na seznamkách shánějí partnera, protože jsou single – a tak jim není dobře. Jsou totiž neúplní – teprve v páru vytváří člověk celek, nemají koho pohladit a nikdo nepohladí je... Ale vám je dobře. To nemá logiku. Vlastně má, ale zvrácenou:
Kvůli strachu z toho, že byste zase narazila na nevěrníka, se raději vzdáte pohlazení a budete sama. A namluvíte si, že je vám dobře. To je stejný případ, jako kdybyste doma netopila v kamnech ze strachu, abyste nevyhořela nebo se neotrávila. Kamna bez ohně jsou jistota, pravda, ale je vedle nich zima. Co si budeme namlouvat.
