Článek
Martina píše: „Mám pocit, že mužům vůbec nerozumím. :) Je mi 45 let a jsem rok rozvedená. Po rozvodu jsem postupně navázala vztah se dvěma muži, a i když jsou úplně rozdílní, náš vztah se vyvíjel a zaniká naprosto stejně, takže z toho usuzuji, že dělám něco blbě. :)
Nejdříve je ze strany muže velký zájem, píše, jezdí a po 2–3 měsících se náš vztah omezí na 2 hodiny týdně sexuálních aktivit. Miluji sex a moc si ho užívám, ale pro vztah to určitě nestačí. A když opatrně naznačím nespokojenost, tak se situace na týden zlepší a pak je zase vše při starém.
Je mi jasné, že těžko můžete udělat nějakou velkou analýzu mých vztahů :), ale moc ráda čtu Vaše články a jsem zvědavá na Váš názor. Vůbec tomu nerozumím, myslím si, že bych mohla být snem většiny mužů, protože k tomu, jak vypadám, jsem hodnej, laskavej člověk, ale možná jsem v zamilování až moc dostupná.“
Vážená Martino, vážím si toho, že, ač čtete mé články, máte odvahu se na mě obrátit o radu… Před časem jsem zde provedl analýzu mužů, kteří na seznamovacím trhu připadají v úvahu pro (rozvedené) ženy zhruba vašeho věku. Pracovně je nazvěme „padesátníci“. Pro oživení paměti: Většina z těch kvalitnějších je dávno odlovená a bedlivě střežená jejich „majitelkami“.
První skupinu svobodných tvoří ometáci (jedno zda svobodní či ženatí), kteří baží po krátkodobých milostných avantýrách. Zbylí potenciálně vážní zájemci jsou:
- rozvedení a rozvodem ožebračení (takže dále neškubatelní), otrávení, popálení (takže obezřetní), se spoustou závazků – tedy pro vztah nic moc zajímavého;
- rozvedení, jejichž původní kmenový majetek byl tak obrovský, že jsou stále bohatí (takže přitažliví) – ti ovšem loví ve vodách hemžících se třicetiletými sekretářkami a asistentkami;
- svobodní celý život – nějakým způsobem ujetí, většinou sobci, pro vztah rovněž nevhodní,
- gayové,
- vdovci – statisticky bezvýznamné množství.
Co byste v tomhle snědeném krámě chtěla nakoupit?
Stejně jako rybáři, lovícímu v rybníku, kde nežije nic jiného než mřenky, nic jiného než mřenka „nebrnkne“ (ale on by tak rád přinesl domů candáta!), ani vy nemůžete ze seznamovacího rybníka vylovit nic jiného než tu pomyslnou mřenku.
Co zbývá našemu ilustrativnímu rybáři? Naučit se mřenky konzumovat – skřípou mezi zuby, je to samá kost, ale pořád lepší než (z)hynout hlady. Co zbývá vám? Totéž – ale jedna „poloútěcha“ tu je.
Chlapa na stálo je zapotřebí hlavně do rodinného života a k výchově dětí. To už (zřejmě) máte za sebou a osud vám už po této stránce popřál – mnohé ženy v tomto ohledu ostrouhaly. Další (vytoužený) vztah už berte jako nadstavbu, kterou vám už osud nemá povinnost dopřát. I přesto vám toho dopřává hodně – zájemce máte, sex také, skoro by se člověku chtělo říci, že svou nespokojeností provokujete nebesa.
Ale rozumím – samota tíží. V dané situaci je jen jediná rada – zvolnit kritéria výběru. Šedesátiletý Ukrajinec by se k vám nastěhoval okamžitě a na furt, 45letý atlet vás bude mít jen na „svezení“. Možná, že zatím děláte oči spíše na tu atletickou část širokého spektra mezi oběma extrémy. Zkuste je posunout trochu na druhou stranu.
Nemyslím si, že vaše obavy z přílišné „dostupnosti“ jsou oprávněné. To by vás chlapi opouštěli hned druhý den ráno. Navíc dělání přílišných drahot ve vyšším věku vypadá leckdy dost směšně.
Pokud by se měl padesátník snížit k básničkám, kytičkám chození za ručičku a dlouhému kašpaření (pardon – dvoření), tak jenom kvůli mladé holce.
