Článek
Do e-mailové schránky jaktovidichlap@prozeny.cz tentokrát dorazil dotaz od čtenářky Dity, která zhruba jednou za měsíc doma s manželem přivítá tak trochu jinou návštěvu. Jde čistě o sex ve třech a víc lidech! Je to skandální? Nebo vůbec ne? Odpovídá Josef Hausmann!
Čtenářka Dita (31):„Zajímal by mne váš názor na fungování partnerského vztahu, kde se občas sex okoření něčím nebo někým novým. Teď nemyslím z hlediska zdraví a bezpečnosti, protože samozřejmě nám není patnáct, hygiena i kondomy jsou samozřejmostí. Často uvádíte, že člověk chce od života rozmanitost, a tak jsme se jí rozhodli s manželem nebránit, rozhodně nefandím nevěře ani podvádění jako takovému, ale tato forma mi přijde vcelku přirozená.
Jsme spolu několik let, troufám si říci ve funkčním manželství, máme děti, fajn zaměstnání, milujeme se. Jen pro zpestření občas přizveme někoho dalšího, ženu, muže, pár, ani jeden z nás není bisexuální, všechny tyto akce pořádáme společně. A proč se ptám, když si myslím, že nám takové uspořádání funguje? Zdá se mi, že pro společnost je toto téma tabu a vedení života skandální. Co si myslíte vy?“
Vážená Dito, fandím vám a obdivuji, jak lze (u lidí schopných racionální nežárlivé úvahy) propojit rodinu, lásku a „divočinu“. Je hodně těch, kteří mají jedno na úkor druhého, a pak litují toho, čeho se museli vzdát. Přitom stačí nebýt úzkoprsý…
Skandální to samozřejmě není – jako ostatně nic, co se odehrává za zavřenými dveřmi. Skandální jsou pro mě pochody homosexuálů městem, když pod svými prapory a transparenty veřejnosti včetně dětí bezostyšně sdělují: „Nám se líbí mužské zadky, heč!“ Politici pochodují s nimi, takže televize to dává to do hlavních zpráv – to ty vaše hrátky za zataženými závěsy jsou proti tomu nevinnými a ctnostnými večerníčky pro děti.
Ve vašich praktikách (kdy pozvete mě?) při zachování hygienických zásad existují jen nebezpečí psychického rázu. Ale život se pestřit má a každé pořádné zpestření obsahuje i faktor nebezpečí. Známe spoustu zaprděných hňupů, kteří do ničeho nejdou, aby náhodou neriskovali – ale žijí vůbec?
Která nebezpečí jsem měl na mysli:
- Někdo se zamiluje do někoho jiného, někdo si to (třeba jen v očích žárlícího stabilního partnera) užije s tím druhým lépe,
- jeden z partnerů se kasal, že nežárlí, ale není to pravda,
- někdo se neuhlídá a chová se nevyváženě, tj. cizí osobě se věnuje více, důkladněji či něžněji než k vlastní,
- někdo utrousí blbou poznámku po odchodu cizího páru, která může nechtěně zranit (ona: „Ten měl teda kládu“, on: „Takovou jízdu jsem s jinou nezažil“).
Tohle se musí uhlídat, ke „svému“ partnerovi se musí být vždy o krok „blíž“ a s větším „obdivem“ než k tomu cizímu. Ale co vám to tady vykládám – tohle vy jistě máte zmáknuté, jinak by vám to nefungovalo.
Je tu ještě jedna věc, kterou ale sám neumím řešit. Člověk – podoben hráči na hudební nástroj nebo orchestru – by měl pořád mít možnost hru gradovat a dále rozvíjet. Jestliže v 31 letech už hrajete ve fortissimu (a v plenu), co budete chtít dělat za 20 let? Na druhé straně – kdy jindy, když ne teď. Člověk také neodmítne šampaňské s kaviárem, aby si pro budoucnost pošetřil možnost kulinářské zážitky ještě vystupňovat.
Je jen málo žen jako vy, které dovedou (aspoň někdy) oddělit sex od vztahu. Prý něco podobného umějí gynekologové, když v ordinaci dokážou vyšetřovat ženy neutrálním pohledem a doma mít ženu, která je vzrušuje.
Jsem přesvědčen, že vašemu manželovi závidí spousta mužů, kteří by, kdyby něco takového doma navrhli, letěli z baráku. Nedivím se mu, že vás miluje.
