Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz čtenářka Helena napsala: „Vím, že mě má rád, líbím se mu a lichotí mi, že mi to často říká. Náš vztah trvá 2,5 roku a je jeho nejdelší. Nikdy nebyl ženatý ani nežil se žádnou ženou, matku svého dítěte si nevzal a s dcerou nekomunikuje. Co se známe, je prakticky nezaměstnaný, vystřídal pět zaměstnání, třikrát ho vyhodili ve zkušební době, dvakrát odešel sám, nyní je šest týdnů v nové práci a opět je nespokojený.
Nikdy neměl vlastní byt, celý život bydlí s maminkou (80) a žije z jejího důchodu, o víkendech ho živím já. Spolu jsme totiž jen v sobotu a v neděli, a tehdy i pětkrát či šestkrát za den matce telefonuje. Vadí mu všechny moje záliby, například že studuji Univerzitu třetího věku, učím se anglicky, chodím do opery, zpívám, dívám se na vzdělávací pořady v televizi. Nic z toho se mu nelíbí, i když všechno podnikám ve všední dny, kdy není se mnou. I kdyby byl, stejně ho k žádným zájmovým aktivitám nepřesvědčím.
Univerzity třetího věku jsou vítanou možností, jak se neustále vzdělávat v různých oborech, a to ve společnosti svých vrstevníků Foto: Photographee.eu, Shutterstock.com
Když jedu na pár dní za dcerou a vnoučaty, je z toho pokaždé ,Itálie'. Vytýká mi to, je přitom sprostý, dokonce uráží i mého zemřelého manžela, přestože o mém manželství, které trvalo 47 let, nic neví. Za týden, nejvýše 14 dní přijde s kytkou růží, omlouvá se a vyznává mi lásku. Všechno se nakonec urovná v posteli. Sex je to jediné, co v našem vztahu funguje a co je pro mě i pro něj opravdu úžasný zážitek.
Zrovna jsem ve fázi ,po bouřce', ale mně se už udobřovat nechce, přestože žiju úplně sama. Dcera s vnoučaty bydlí daleko a určitě mi bude krušno. Myslím si, že na to tak trochu spoléhá. Je mi do breku, nevím, co mám dělat.“
Vážená paní Heleno, váš dopis mě upřímně dojal. Vy jste osoba na román, kdo jsem já, abych vám radil? Můžu situaci jen chladně rozebrat a pokusit se přitom nenechat se svázat úctou ke stylu, v jakém čelíte nástrahám osudu.
Jestliže si 59letý chlap nenabrnkne padesátnici, ale sedmdesátnici, i když zřejmě s parametry „mladice“, něco tu nehraje. Jestliže je sexuálně normální chlap v tomhle věku svobodný, je to také jistá diagnóza, kterou jste dostatečně vysvětlila sama. Váš partner je tedy diagnóza na druhou, česky na kvadrát, kteréžto slovo nikdy nevěstí nic dobrého. To všechno ve své noblese také víte, a kdyby vám bylo třicet, vyženete ho. V pokročilejším věku ale není moc z čeho vybírat, zvláště když muži umírají v průměru o osm let dřív než ženy, a (sexuálně) aktivních dědků se tedy nedostává.
DALŠÍ NÁZORY JOSEFA HAUSMANNA
Tak pojďme počítat plusy a minusy. Když to s ním skončíte, budete všechny aktivity, které daly vzniknout „Itáliím“, provozovat stejně sama, ale přijdete o sex. Tak ho k tomu (těm aktivitám) nenuťte. Odbývejte si je ve všední dny a víkendy „obětujte“ jemu. Holt nepůjdete na kulturu za ručičku se svým miláčkem (stejně by se tam nudil) a mějte ho jen do postele, případně se podřiďte jeho volnočasovým nápadům. Ono jich moc nebude. Nevím ale, jestli tohle ženě jde. Muži by to šlo bez problémů…
Kvůli sexu a z něj vyvěrajícího zdravotního prospěchu bych to být vámi zkusil skousnout. Kdybyste věděla, co kvůli sexu musí mužští přetrpět (mladším) ženám, tak nespravedlivé by vám to nepřišlo. Navíc, jak píšete, žijete osaměle. To také není legrace. Ze dvou nabízejících se zel je pořád lepší mít přítele problematického, než žádného. Nade vším pak vítězí pravidlo: partnera opustit tehdy, když jeho ničemnost převáží jeho užitečnost. Ve vašem případě bych to ale vážit nechtěl.
Slevili byste ze svých nároků na partnera či vztah jen proto, že to mezi vámi eroticky jiskří?
