Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz Eva (48) napsala: „Jsem šťastně rozvedená, mám dospělé dítě, uspokojivý život, a to i po sexuální stránce. S přítelem trávíme občas víkendy a část dovolené, ale po vzájemné dohodě spolu nebydlíme. Mám kamarádky ještě ze střední a z vysoké školy, které mě znají a berou takovou, jaká jsem. Vždycky jsem kolem sebe měla spíš kamarády, s většinou jsem nikdy nespala, nebo už je to hodně dávno. Prostě si s kluky víc rozumím, což asi ženským vadí.
Teď mám v práci novou šéfovou, je atraktivní, mladší asi o osm let než já, je sama a bezdětná. Vyloženě si na mě zasedla. Nic jí není dost dobré, všechno, co udělám, je špatně. Zesměšňuje mě před ostatními. Je to poprvé, co se mnou nadřízený není spokojený, ale je pravda, že mi dosud šéfovali výhradně muži. Netuším, jestli na mě z nějakých důvodů žárlí, což si myslí i někteří kolegové, nebo jestli jsem tak neschopná a chlapi mi to prostě promíjeli. Je mi to moc nepříjemné a vlastně nevím, jak se k ní mám chovat. Je jasné, že je na mě alergická, což ale popírá. Místo měnit nechci, práce jako taková mě baví. Napadá vás nějaká účinná strategie?“
BAVÍ VÁS POHLED MUŽE?
Vážená paní Evo, kdyby vaše šéfová nebyla bezdětná, ale „dětná“, zřejmě by nebyla šéfová. Zkrátka má, co chtěla. Ve vás asi vidí zrcadlit se vlak, který jí ujel. Myslí si: „Máš děcko, chlapa, kamarády, tak sebou mrskni!“ Možná je také alternativa, že se nějakých chyb skutečně dopouštíte, ale žádnou jste pro ilustraci a posouzení neuvedla. Vaši dosavadní muži v šéfovském křesle vám to odpouštěli třeba v naději na sladkou odměnu (pardon, z rytířské galantnosti).
Další možností je, že si některé svoje vlastnosti ani neuvědomujete. „Podle sebe soudím tebe,“ podle tohoto hesla jiná žena vytuší i povahové rysy, které zůstanou mužům skryty. Kdysi jsem na toto téma připravil článek „Žena oblafne soudce, ale soudkyni ne – ta do ní vidí“. Vaše vzájemná nevraživost je evidentní, což šéfová samozřejmě popírá. Co byste ale na podobnou otázku odpověděla vy?
Nejúčinnější „léčbou“ je zlikvidovat příčiny. Pokud je to tak, jak tvrdíte, tak by bylo nejlepší přičarovat šéfové dítě a manžela. Jelikož to nejde, musíte jen řešit následky, tedy odstranit dráždivé elementy, jako je vyprávění o tom, jak je váš potomek skvělý, jak to bylo krásné s milencem na dovolené. Odpusťte si zmínky o společných návštěvách kulturních akcí, oslavách, a hlavně nedávejte na odiv, že jste šťastná a sexuálně uspokojená. Vaše soužení nechť vám oslazuje vědomí, že z vás dvou nad životem (zatím) vyhráváte vy.
Jak byste se zachovali vy, kdyby vás šéfová deptala jenom proto, že je v soukromí nešťastná?
