Článek
Paní Magda se nám ozvala na e-mail jaktovidichlap@prozeny.cz. Z vlastního pohledu už udělala vše, ale její situace se stále nemění. Co na to říká Josef Hausmann?
Magda (41): „Mám dotaz na chování exmanžela. Jsme 4 roky rozvedení, 3 děti. Od manžela jsem odešla já. Bývalý manžel je již rok znovu ženatý, mají s novou paní miminko. Já mám 3 roky přítele. Kvůli dětem je bohužel nutná nějaká komunikace mezi námi.
Píši bohužel proto, že pokud neudělám přesně to, co si manžel přeje, dostanu od něj ,čočku', jak jsem neschopná, nezodpovědná, rozbila jsem rodinu, ukradla mu děti, udělala si z něj stroj na děti, levný zdroj peněz, živí mě, atp. – to je výčet za poslední tři měsíce.
V podstatě je to tak, že já nemám nárok na nic, a on na vše, co si usmyslí. Nebere ani zřetel na to, co chtějí děti. Bylo to tak celou dobu manželství, stále jsem se přizpůsobovala, přizpůsobovala, až už jsem ani nevěděla, kdo jsem. Je to i hlavní důvod rozvodu a nyní se učím říct mu i vlastní názor a vlastně jsem ho přestala poslouchat. Nic po něm nechci, jsem teď v životě spokojená.
Komunikaci s ním se vyhýbám. Sám mi napsal, že mi rozvod bude vyčítat do konce života. Proč to dělá, když všude ve svém okolí povídá, jak je nyní s novou paní šťastný? Jak se k němu mám chovat, abych těm neustálým výčitkám předešla?"
Vážená paní, pokud vám exmanžel platí výživné, o kterém si myslí, že je (na jeho poměry) horentní, nedivte se, že chce za „své prachy“ vidět nějaký pohyb. Píšete, že jste od něj odešla vy, takže v jeho kalkulu jste si vzniklou situaci zavinila sama, a ještě vám má platit, nota bene na děti, se kterými se kvůli vám vídá jen svátečně.
To by naštvalo každého. Pokud vaše děti nebyla trojčata, byla jste s nimi dost dlouho doma, takže on byl v situaci platiče a starače od začátku, a jestli jste doma „nestíhala“ a on se vracel udřený z práce do domácího zmatku, máme tu vysvětlení i pro jeho obdobné chování v manželství.
Podstata toho, čemu feministky říkají „mužská dominance“, je věčná dřina a otročení ženě a rodině. Běžný chlap si to (podvědomě, protože geneticky) uvědomuje a svůj úděl mlčky nese. Stresuje se v kariérní džungli, fárá kilometry pod zem, dojíždí daleko za prací, kolabuje na srdeční selhání z přepracování. Ženy mívají, pokud chtějí, klidnější (proto méně placená) zaměstnání, některé dokonce ani pracovat nemusejí.
Ten váš exmanžel tuhle odvěkou roli přijal komplet, tedy i s tím, že kdo se stará, může rozkazovat. To vám bylo zřejmě proti srsti, takže on kvůli vámi způsobeném rozvodu má teď na ekonomickém krku další famílii. Možná je s novou paní šťastný, ale nemyslete si, že ona mu občas ty tisíce měsíčně, které místo k ní plynou na vaše alimentační konto, nedá „sežrat“.
Jeho situace je nezáviděníhodná a nikdo, zejména vy ne, od něj nemůže čekat vtipkování. Houpe na kolenou Aničku z druhého manželství a cítí na sobě vyčítavé pohledy dětí, které má u vás. V duchu slyší, jak by si teď také rády hrály s tatínkem, cítí, jak by (třeba u domácích úkolů) potřebovaly jeho pomoc. Ví, jak jsou bez jeho přítomnosti vystaveny na milost vašim náladám.
Ví Bůh, že on tohle nechtěl. Možná si (vím, patriarchálně) myslí, že jste měla ve jménu štěstí dětí jako správná ženská hádky přikrýt sukní a „držet hubu a krok“. Aspoň do jejich dospělosti.
Pochybuji, že jsou bez táty šťastné. Pro vašeho přítele jsou jen nechtěným přívažkem k vašemu tělu. Ale hlavně, když jste šťastna vy – na úkor čtyř jiných lidí.
