Článek
Naše čtenářka Karolína neví, jak vystěhovat expřítele ze svého bytu, proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala tento e-mail:
Pane Hausmanne,
mám na vás prosbu, protože už nevím kudy kam. S přítelem, se kterým jsme spolu byli rok a půl, jsme se před dvěma měsíci rozešli. Bylo to na můj popud, důvodem byly časté hádky, přítel mi pořád něco vyčítal – že prý se dostatečně nestarám o domácnost (rozčiloval se, proč by měl občas chodit s odpadky, proč by měl i on uklízet, nakupovat atd. a já myslím, že by oba dva měli doma něco dělat), že prý s ním dostatečně často nespím, což dle mě nebyla pravda – sex jsme měli několikrát do týdne, i když v posledních měsících před rozchodem to bylo méně, už jsem na sex s ním neměla chuť.
Dokud se ke mně přítel nenastěhoval, tak to bylo fajn, ale ten čas, kdy u mě bydlel, šel, když se na to podívám zpětně, víceméně stále víc a víc z kopce. Zkoušela jsem s ním o tom, co mě trápilo, několikrát mluvit, opravdu jsem ho měla moc ráda, ale vždy to bylo lepší jen na krátkou chvíli a vrátilo se to do starých kolejí. Nakonec mi došla trpělivost a rozešla jsem se s ním. Přítel ale ze začátku s rozchodem nesouhlasil. Prý když se budeme snažit, tak to půjde, vždyť mě miluje... Ale já cítila, že to nepůjde – už jsme to několikrát zkoušeli, tak jsem na rozchodu trvala. Nakonec s ním souhlasil. Ale potíž je v tom, že se od té doby ode mě stále neodstěhoval, navíc začal více pít, a já nevím, jak ho dostat pryč. Už měl dvě data, ke kterým se měl vystěhovat, ale nedošlo k tomu. Že nemá kam jít, že prý stále hledá pronájem – vždy mu prý ten domluvený pronájem někdo vyfoukl, samé výmluvy, proč to nejde... Ale já už takhle dál nechci být, prosím, co byste mi poradil?
Děkuji vám, Karolína (30)
Vážená slečno Karolíno,
když jsem váš dopis četl, myslel jsem, že je na vás přítel tak přísný proto, že na vás pohlíží z dlouhodobé perspektivy, a to je člověk pak na všechno hned háklivější. Rovněž jsem mu uznal, že i sex (jen) několikrát do týdne může být pro někoho málo. To jsem ovšem nevěděl, že přítel je u vás v azylu a jeho chování je určitý druh sebezáchovné manipulace, kterou nýmandi ovládají lépe, protože jim není zatěžko použít unfair chvaty. To je ale stejně jedno, protože těžiště vašeho problému je jinde.
Teprve když se dva lidé sestěhují, vypluje v plné nahotě prázdnota těch pseudoromantických procházek do kina, pokud nejsou založeny na budování něčeho opravdového. Vy jste prozřela, ovšem přítel, postaven před situaci začít znovu od nuly, zvolil to nejzbabělejší řešení: Raději pod záminkou možného znovuvzkříšení setrvat ve vztahu, který se vyčerpal a nemá budoucnost, než hledat někoho, s kým by si porozuměl lépe. V tom jste měla vy více rozumu i odvahy. Tím, že on se vám vnucuje i po vyhazovu a neprojevil dost hrdosti odejít středem, asi ztratil poslední zbytek vašich sympatií. Jestli nemá ani kam jít, je to tragéd na druhou.
To, co Vám poradím, je tak samozřejmé, až je mi to trapné. Jestli u sebe přítele opravdu nechcete, jděte na policii oznámit, že expřítel u vás doma přestupuje Zákon o porušení domácí svobody (Trest. zák. část druhá, Hlava II, Díl 1, §178) a při té příležitosti policii upozorněte na možnou recidivu v podobě stalkingu, který je také trestný.
Pokud všechno proběhne, jak předvídám, bude váš případ dle mého názoru krásně ilustrovat diskriminační genderovou nerovnost, která zde přes veškeré proklamace o genderové rovnosti (nebo právě proto?) panuje. Kdyby se k muži nakvartýrovala žena s dítětem a posléze by se mu znelíbila, takhle jednoduše by ji z bytu nedostal. A to přesto, že měl zákonem zaručenu domovní svobodu stejně.
