Článek
Čtenářka Štěpánka (35) nám poslala na jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj dotaz:
Pane Hausmanne, prosím, jak vidíte situaci, kdy si oba dva s expřítelem přejeme mít u sebe našeho psa? Rozešli jsme se před měsícem, zatím ještě bydlíme v našem pronájmu, ale já se budu příští měsíc stěhovat do nového bytu. Pořídit si psa byl můj nápad, já ho našla jako štěňátko a všechno okolo něj zařizovala. Ano, platili jsme ho napůl, to je pravda, ale péče pak byla na mně. Já ho venčila, starala se o něj, když byl po očkování a po operaci ouška. Vše bylo na mně, včetně výcviku, a já to dělala ráda. A teď bych měla být bez něj? Myslím, že se mi bývalý přítel chce takto mstít, prý by měl zůstat tam, kde to zná… S tím já ale nesouhlasím. Navrhuji mu, že budu mít Ralpha u sebe a kdykoli bude expřítel chtít, tak se může zastavit a jít s ním ven. Co myslíte vy? Děkuji vám moc za názor, Štěpánka.
Vážená slečno Štěpánko, vaše tahanice o psíka by pro běžného člověka včetně mě byla celkem nezajímavá, kdyby ovšem neměla hluboký filozofický podtext, a to hned v několika rovinách.
Na výsledek sporu spoluvlastníků o věc nemá velký vliv, kdo např. sporné auto častěji čistil. Ten druhý mu k tomu třeba ve stejnou dobu vařil večeři. To k vaší domněnce, že jste se o psa více starala, a tudíž má být váš. Při nerozhodném sporu o věc se tato věc soudně prodá a peníze rozdělí rovným dílem. Zda považovat (milované) zvíře za věc, je první filozofická rovina vašeho sporu. Nevím, jak se prodává pes, ale bude-li spor řešit soudce, jistě si vzpomene na Šalamounův nápad s přeseknutím nemluvněte…
Váš pes se má dobře, alespoň v porovnání s tisíci dětmi, kde zájem (většinou) matky na pomstě otci jde nad zájem dítěte. Zdá se, že v zájmu zvířecích miláčků jsou jejich majitelé ochotni přistoupit na jakékoliv kompromisy. Jakoby prospěch psů stál za více ústupků než prospěch malého človíčka.
Další velkou kapitolou je (prodejná) láska ke psům obecně. Že si osamělí lidé tímto způsobem nahrazují něčí blízkost i touhu někoho pohladit, je celkem pochopitelné. Že dvěma mladým lidem nestačí jejich vzájemná láska a potřebují ji ještě „vyfutrovat“ psem, je už k zamyšlení. Přítomnost psa Ralpha ve vašem vztahu možná maskovala nedostatek vzájemné náklonnosti, který se také projevil rozchodem.
A konečně – váš lítý boj o další soužití s Ralphem signalizuje, že se oba bojíte v budoucnosti žít bez nějaké té lásky a pes má garantovat aspoň její „životní minimum“. Copak nikdo z vás nepomýšlí na to, že si v budoucnu nalezne partnera a vyžije jen s ním, eventuelně s dětmi?
