Článek
Když ve vztahu skřípe sex, nefunguje mezi partnery všechno ostatní. Nebo může existovat situace, kdy je muž skvělý ve všech oblastech kromě milování? A co když se chová sobecky? Jde to změnit? Na své problémy se na e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz tentokrát zeptala čtenářka Karolína. A Josef Hausmann odpovídá!
Čtenářka Karolína: „S přítelem jsme spolu 3,5 roku. Já 22, on 31 let, už rok bydlíme ve společném bytě. Náš vztah je klidný, téměř se nehádáme. V několika vašich článcích jsem četla, že muži jde v posteli především o uspokojení ženy. Ten můj se tomu ale jaksi vyhýbá. Po souloži mu nedělá problém zvednout se a odejít na balkon na zaslouženou cigaretku, ačkoli pro mě ,akce' ještě neskončila a dám mu to najevo. Totéž se týká orálního sexu, který mu často dopřávám, já jsem to štěstí měla naposledy před několika měsíci.
Ve všech ostatních ohledech je takřka perfektní, vždy galantní, dává mi najevo, že mě miluje, že jsem pro něj krásná... Sex mám moc ráda, ale když mi jej partner občas odmítá a ze mě je ,loudil', je to velice ponižující. Ne vždy to bylo takové, až po prvním roce a půl jsem začala cítit změnu.“
Vážená slečno, to, co jste četla v mých článcích, se týká gró mužské populace, bohužel ne všech mužů. Pro můj soukromý výzkum by mě zajímalo, zda „ten váš“ vyrostl v úplné rodině, tedy s otcem… Scéna, jak on si ukojen pokuřuje na balkoně, zatímco vy se ještě zmítáte v posteli, to musí být pohled pro bohy. O dalších tragikomických obrazech, které se mi vynořují před očima, nemluvě.
Snažím se řešit všechny dotazy selským rozumem, jednoduchou logikou, a pokud možno s pochopením pro chlapy, leč ve vašem případě mi při veškeré snaze o obhajobu mužů vychází, že je to prachsprostý sobec. Ke všemu takový ten echt – co vůbec necítí potřebu dávat něco za to, že bral. Nad ním už je jenom sobec-manipulátor, který svou oběť dokáže vmanévrovat do situace „Važ si toho, že mně smíš dávat“. Třeba se ten váš propracuje i k tomu.
Absenci pocitu dluhu si dovedu představit jen v situaci absolutně asymetrického vztahu, kdy navíc u toho mocnějšího odpadá morální imperativ „Chovej se slušně k slušným“. Taková situace nastává (spíše nastávala) např. za otroctví, kdy bylo příslušníkům svobodné třídy výchovou vštěpeno do hlavy, že otrok (otrokyně) je pouhá živá věc – jako zvíře. Zvířeti ani otrokyni netřeba oplácet laskavost stejnou mincí, tedy laskavostí.
Dalším případem může být prodejná láska, což je v podstatě totéž, protože si muž (na hodinu) otrokyni kupuje. V souvislosti s aktuální situací mě ještě napadá chování vojáků Boko Haram nebo bojovníků Islámského státu vůči (uneseným) zajatkyním.
A pak vaše „jinak šťastná“ domácnost. Samozřejmě, že máte vedle sebe sexuálního sobce a stálo by za detailnější rozbor, zda jde, aby sobec byl sobcem jen v jedné oblasti (sexu) a v jiných byl empatikem a altruistou, anebo sobec v jedné oblasti je sobcem totálním.
Ale i kdyby byl „jen“ sobcem sexuálním, jak ho pak můžete mít ráda? Jak se na něj můžete těšit? Jak vám může dělat potěšení ho sexuálně laskat, když víte, že on takový postoj k vám nemá? Každý někomu časem zevšední, ale takhle moc? Jak to bude vypadat za deset let? To vám ke štěstí stačí galantní kecy o tom, že vás miluje?
Sedíte v nablýskaném autě, které se s bídou vleče na jeden válec. I zadarmo je takové drahé. Vystupte z něj, dokud se v něm ještě nekodrcají i vaše děti.
