Článek
Čtenářka Teodora píše: „Nemám štěstí na muže, vdávala jsem se mladá, plná iluzí. Manželství bylo fajn, přineslo mi dvě dnes už dospělé děti. Fungovalo prvních šest let, poté začal bývalý manžel dávat přednost kamarádům a hospodě. V přesvědčení, že přece nevezmu dětem tátu, jsem to vydržela ještě dalších osm let. Ale rozvod stejně přišel – stál mne 500 000 Kč v rámci vypořádání společného jmění manželů.
Žila jsem sama s dětmi a muže nehledala ...a stalo se, on si našel mne. Rozvedený, tři děti se dvěma ženami, pár dluhů. Láska jako trám, nastěhoval se. Celkem to šlo, peníze byly, vše se řádně platilo, postupem času bylo peněz čím dál méně, platit se muselo, a tak se půjčilo, a ejhle – pijan, ještě větší než bývalý manžel, a ještě ke všemu gambler. Nakonec si našel milenku a odfrčel. To by nebylo až tak zlé, kdybych neskončila v insolvenci s dluhem 300 000. Nejvíc bolela nevěra. Tři roky v tahu. Poté jsem se zařekla, že dalšího chlapa už nechci ani vidět, natož si ho stěhovat domů.
A opět ...poznali jsme se úplnou náhodou, vznikl vztah, oba řádně popálení svými předchozími vztahy jsme se dohodli na takzvaném přátelství s výhodami. Každý si bydlel sám, já ve svém, on v nájemním. Pomáhali jsme si, jak to jen šlo a ve všech směrech. Taky to nebyl žádný boháč, ale nepil, nekouřil. Abych to zkrátila, fungovalo to, a ejhle, objevila se právě opuštěná kamarádka, která si přišla poplakat, sháněla aspoň místnůstku k pronájmu. A už zůstala ... další dva roky v tahu... A mně bylo oznámeno smskou „sorry“ ... Jenže já chtěla vysvětlení, snažila jsem se o komunikaci asi až moc. Do dnes vysvětlení neznám, a opět to bolí ... Takže se ptám – jsem vadná?"
Vážená Teodoro, nejste vadná, akorát byste se mohla pokusit vnést do svého uvažování trochu mužského elementu (vím, že to není lehké). Žena považuje každý vztah, který neskončí natrvalo nebo manželstvím, za prohru, za osobní selhání, za ztracené roky, za „jsem nějaká vadná“.
Muži jsou také opouštěni, ale takhle přísně, tragicky a sebemrskačsky rozpad vztahu nehodnotí. Jako by si žena nedovedla říci: „Všechny ty krásné chvíle a orgasmy za to stály, škoda, že se z něj vyklubal gambler a rozešli jsme se“.
Právě ta touha ženy pověsit se na chlapa na vážno až nadosmrti způsobí v mužích reakci, že vezmou zpátečku. Jediným tmelícím prvkem tohoto rozporu mezi mužskou a ženskou sexuální strategií je výchova společných dětí a péče o jejich blaho. Zdůrazňuji slovo společných. Teprve kvůli tomu je muž (geneticky) ochoten usadit se a žít v rodině s přesvědčením, že natrvalo.
Ale děti máte s někým jiným a po těchhle dalších chlapech byste chtěla, aby s vámi tvořili „rodinu“, a když to neklapne (pochopitelně, když nemáte děti), považujete se za vadnou. Zatracené geny, které v ženách vyvolávají seznamovací strategie po celý život stejné, jako když jim bylo dvacet a sháněly prince na celý život! Zkuste si užívat příležitostného sexu a dlouhodobé štěstí čerpejte u dětí, eventuálně u vnoučat. Nepovažujte dočasný vztah za prohru, ale za zpestření života – jako to dělají muži.
Sice nejste vadná, ale v jednom jste divná. Mluvíte-li pravdu, pak rozchody s muži opakovaně přicházíte o peníze. Opačný případ je běžný, tohle je divné. Rovněž se nestává často (a je tudíž divné), že žena je finančně zajištěná a stojí na svých nohou. Tím asi kromě normálních mužů přitahujete i ty pijany a gamblery, které potom podle chybného klíče výběru (fyziognomická krása?) upřednostníte.
Zkuste se zamyslet nad výběrem partnerů, i když – co má dnes na výběr svobodná mladá holka, natož paní s dospělými dětmi...
