Článek
Na adrese jaktovidichlap@firma.seznam.cz Lenka uvedla: „Zůstala jsem sama s malou dcerkou. Po čase mě kamarádka seznámila se svým kamarádem a začali jsme spolu chodit. Bylo mu 29 let, mně o dva roky víc. Bydlel se svojí maminkou asi 90 km od nás, a tak jsme spolu trávili hlavně víkendy, někdy přijel on k nám nebo já jela za ním. Podnikal a všechny peníze dával do firmy, podle jeho vyjádření se proto na společné bydlení nedostávalo.
Po čtyřech letech se nám narodil syn, ale jinak se nic nezměnilo. Vídali jsme se zase jen o víkendech, on k nám jezdil, ale mě přestávalo bavit pořád se stěhovat se dvěma dětmi. Žádala jsem ho o příspěvek na stravu, na syna a taky jsem chtěla, abychom žili pod jednou střechou. Vyřešil to po svém, našel si přítelkyni v místě bydliště. Od svěření syna do mé péče a určení výživného své dítě navštěvuje jednou za měsíc. Vztah mají hezký, ale na výživném mi dluží. Dnes už je synovi 12 let a pořád mě to všechno opravdu mrzí. Zajímalo by mě, proč si chlapi dělají děti, když se pak o ně nechtějí starat?“
Vážená paní Lenko, na vaši jízlivou otázku odpovím stejně jízlivou otázkou: Proč ženy vlezou do postele s chlapem, ale nezkoumají ho z hlediska solidnosti, trvalé zavázanosti a potenciálního pečujícího otcovství, a stačí jim, že dobře vypadá a umí se hezky vlnit na diskotéce? Vám se to stalo už dvakrát! Vím, že žena s dítětem na krku má omezenou volbu, to však není konečná diagnóza. Ta zní: katastrofální volba partnerů. Už ten první, o jehož osudu se takticky nezmiňujete, se projevil jako špatný otec, v tomto kontextu lépe řečeno špatně odhadnutý otec.
Na tu svoji otázku odpovědět dovedu: Prakticky po celou existenci lidstva si ženy musely setsakramentsky rozmýšlet, s kým se „spustí“. Dělaly se sexem drahoty, aby prokoukly, zda dvoření a nadbíhání potenciálního zájemce má dlouhodobý charakter. Smyslem bylo také odhalit jeho špatné vlastnosti, a hlavně ho odhadnout z hlediska ochoty nasměrovat v budoucnu tok jeho statků směrem k ní a jejich případným potomkům. Žena, která tento „průzkum“ předem neprovedla, nebo tak učinila lehkovážně a špatně a „nalítla“ nějakému větroplachovi, zůstala i s potomstvem bez ochránce a živitele, aby zahynula hlady a v bídě. S ní i geny ženské neostražitosti. Proto současné ženy, genetické potomkyně těch ostražitých, dělají se sexem pořád drahoty – k vzteku a věčnému údivu mužů.
S volbou partnera kdysi ženám pomáhala i širší rodina, která jen tak nějakého lempla „nezkolaudovala“. Tato situace trvala 99,99 % historie lidstva, až nastoupil sociální stát a s ním feministkami oslavovaná sexuální emancipace žen. Sociální stát „neostražité“ ženě nedá zahynout. Roli otce jejich dětí – ochránce a živitele – přebral na sebe. Při výběru sexuálního partnera už žena tedy nemusí mít na zřeteli na prvním místě kritérium kvality mužova případného otcovství, ale jeho fyzickou atraktivitu, frajírkovství, případně obdiv jejich stejně naivních kamarádek.
Váš případ je však ukázkou, že sociálně-emancipační výdobytky mají své hranice. Jsou hodně pevné, vždyť mají biologickou, genetickou a psychologickou podstatu, která je u všech živých tvorů stejného druhu stejná a invariabilní vůči kecům feministických sex-expertek. Proto jste teď nešťastná a tak jízlivě se mě ptáte, proč jsou muži takoví? Nejsou, takoví se musí speciálně vybírat podle pokřiveného žebříčku hodnot.
Když se někdo musí nacpat kaší, kterou si sám navařil, je to nějak v souladu s tušenou spravedlností. Je mi ale líto vašich dětí. Vyrůstají bez tatínka, což je pro ně do života velký handicap. Nespravedlnost spočívá v tom, že tu trpkou kaši jim navařil někdo jiný. Z velké části jejich maminka.
Domníváte se, že se současní muži vyhýbají zodpovědnosti v „tatínkovské“ roli? Kde se podle vás v Lenčině případě stala chyba?
