Článek
I z nich možná velké procento toto zdání vyvolává tím, že nemají potřebu se tím někde holedbat a své podloudnické výpady provádějí v dokonalém utajení.
Jestliže tedy vyjdeme z předpokladu, že pro muže je nejvyšším zájmem mít nezávazné, krátkodobé sexuální eskapády (pokud možno s nízkým rozpočtem) s co nejrozmanitějšími ženami, vkrádá se otázka: Proč se muži vůbec žení? Potažmo: Proč setrvávají v dlouhodobých monogamních svazcích? Faktorů, které vysvětlují tento vzorec mužského chování, je několik.
- 1. Strategie krátkodobých sexuálních výbojů se prodražila, a to nejen pokud mluvíme o ztrátách přímých (finanční, časové, zranění způsobená žárlivci…), ale, a to hlavně – o ztrátách nepřímých. Proti tomuto zneužívajícímu mužskému chování se totiž v ženách přirozeně vyvinula protiopatření, díky nimž z této mužské touhy pro sebe dokázaly ženy vytřískat různé výhody – ať už jsou to dary, uvedení do společnosti, jmenování do funkcí či „obyčejné“ peníze. Každý muž (kromě několika indických mahárádžů a českých privatizačních politiků) má jen omezenou možnost pořizovat si takto trvale sex.
- 2. V rámci těchto protiopatření dovedou ženy obratnou koketérií (čili čachrováním se sexem) muže „zaháčkovat“, přimět ke slibům a jejich plnění, zavázanosti, zabřednutí do vztahu, zkrátka muže přelstít tak, že pro mnohé z nich skončí původní pochod po stezce svobodného dobyvatele u oltáře.
- 3. Jisté procento mužů je potomky takových předků, kteří se trvale uvazovali jedné ženě. Jejich geny se poměrně snadno prosadily do dalších generací, neboť trvalá péče muže o vlastní potomstvo značně zvýšila jeho šance dále uspět. Takoví muži se žení nikoli z nouze, ale zcela programově.
Kromě zmíněných důvodů je tu ovšem i romantické pojetí choti za manželku z lásky – ve stylu, v jakém by si to většina čtenářek přála. Zvláště projevil-li by o ně zájem hezký, bohatý, milující, trvale oddaný a věrný muž. V pohádkách se mu říká Princ. Protože jeden takový princ připadá zhruba asi na deset tisíc žen, musí se drtivá většina z nich spokojit (jak je ten osud nespravedlivý!) s „neprincem“. Ten si to pak odskáče.
Téměř sedmdesátiprocentní rozvodovost svědčí o tom, že to s tím ženěním asi nebude tak úplně „košer“. Navíc hrůzostrašné příklady mužů, kteří byli rozvodovým soudem ožebračeni, připraveni o možnost stýkat se s dětmi, či takových, kteří byli mašinérií živící se takzvaným domácím násilím vyvedeni z vlastního domu, ještě dále odrazují ten stále se zmenšující počet mužů, kteří jsou ochotni se ženit. Otázku, proč se vůbec ženit, si klade stále větší počet dávno dospělých mužů, kterým se vyplatí bydlet u rodičů a sex si odbýt u internetu.
Dnešním vdavekchtivým ženám opravdu není co závidět!
