Článek
Čtenářka Simona (28) poslala na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj příběh a požádala o radu.
„Vážený pane Hausmanne,
můžete mi prosím poradit ohledně mého přítele? Jsme spolu rok a půl a jedné věci nerozumím. Vím, že nejde o život, ale přesto je mi to líto. Přítel mi vůbec neprojevuje lásku, obdiv, nepochválí mě, neřekne mi, že mi to sluší... Přitom ale, když jdeme spolu venku, tak mě upozorňuje na jiné ženy, které komentuje: ‚vidíš, téhle ta sukně sluší‘. Takže to vidí a umí to říct, ale když se ho ptám, proč tohle nikdy neřekne mně, tak prý se mám zeptat a pak mi to řekne. Ze začátku vztahu jsem si myslela, že to přijde později, že to třeba jen neumí, ale ukazuje se, že to opravdu neumí. Sám od sebe nic hezkého neříká.
Ano, když se ho zeptám, jestli mu chutnalo, tak odpoví ano. Když se ho zeptám, zda mi to sluší, odpoví ano. Ale já bych ráda, aby to někdy řekl sám od sebe! Co myslíte, že to znamená, a jak bych to mohla změnit? Moc bych si přála, aby ten rozdíl ve spontánnosti a jakéhosi donucení k projevu pochopil. Děkuji vám moc, Simona.“
Vážená slečno Simono,
snad nebudu příliš otravný neustálým připomínáním mouder nesmrtelného doktora Plzáka: Mužům obdiv, ženám uznání. Kdyby se každý tímto minimalistickým požadavkem řídil, bylo by na světě krásně. Bohužel ale zhusta existují případy, jako je ten váš.
Zdálo by se, že řídit se shora uvedeným heslem nemůže nikomu činit potíže. Proti tomu ovšem na obou stranách stojí protichůdný evolučně psychologický tlak. Ženám se totiž historicky vyplácelo muže kritizovat, nechválit, neobdivovat a projevovat věčnou nespokojenost. Své zavázané mužské protějšky tím přiměly k vyšším obrátkám při zaopatřování, čímž zvyšovaly naději na přežití své a svého (geneticky podobného) potomstva.
Mužům se historicky nevyplácelo projevovat své city a obdivovat počiny i krásu (svých!) žen, protože ženy toho zneužívaly k vlastnímu vydražování se, kupčení se sexem a vůbec k všeobecnému polevení v péči o blaho muže. Tyto evoluční rudimenty si obě pohlaví s sebou ve svých genech přinesla až do dnešní doby, a jelikož už dávno nejsou zapotřebí k přežití, je správné je vůlí potlačovat, jako běžně potlačujeme přirozenou touhu krást nebo vykonávat svou potřebu přímo na ulici. Ne každý má ale na obojí dost vůle i slušnosti…
Jestliže si člověk koupí třeba žehličku, přečte si návod k použití od A do Z. Jestliže si někdo chce pořídit auto nebo dům, stokrát koupi probere s odborníky. Do partnerského vztahu se ovšem většina lidí vrhá, aniž by to s někým konzultovali (kamarádky z cukrárny nepočítám), nebo si o tom něco přečetli. Připomínají tak ty, kteří se snaží používat nějaký složitější přístroj bez prostudování manuálu.
Pro začátek se nějak příteli aspoň pokuste podsunout již zmíněné heslo Mužům obdiv, ženám uznání. Třeba mu to nalepte na ledničku. Hlavně si přitom nezapomeňte zamést před vlastním prahem a sama se jím aktivně řídit – tj. nešetřit obdivem. „Ty jsi to fakt dokázal spravit?“ „Jestli jsi dal Karlovi kanára, tak to jsi borec.“ Partner by pak mohl začít chtít oplácet vám stejně hřejivou mincí. Navíc tím, že se i vy občas „ponížíte“, nebude on vystaven tragickému pocitu věčného pochlebníka, kvůli kterému se možná zdráhá vámi požadované chvalozpěvy zapět.
