Článek
Všechna rizika, která jsem kdy (spolu s miliony ostatních mužů) podstoupil (od odvážných skoků z výšky do vody po předem prohrané hospodské bitky s dvoumetrovými rváči), jsem tedy dělal zbytečně.
Vlastně jsem si tím škodil, byl za kašpara, kdo ví, jestli to vůbec některá z přítomných krasavic zaregistrovala a jestli se všechny třeba během mého pokusu o sjetí nesjízdného splavu nebavily s nějakým vedle okounějícím rachitickým seladonkem o květinových aranžích. Tak ať si ale ženy nestěžují, že mají doma vyčichlé a pupkaté čumily na televizní fotbal a lemtače lahváčů!
Naštěstí ne všechny (hrdinské i jiné) kousky my muži děláme kvůli ženským, ale některé (sportovní výkony, technické vynálezy, umělecké výtvory a přednesy) děláme pro sebe – pro vlastní potěchu či uspokojení svého (ano, i maskulinního) ega. A pak je zde ohromná kategorie hrdinských činů, které chlap vykonává ne proto, aby se blýskl před někým nebo sám před sebou, ale aby dostál – napůl řečeno s klasikem – vyššímu morálnímu principu. To jsou případy obětování (pohodlí, kariéry, svobody, zdraví či dokonce života) ideálům a pojmům (dnešní mladé generaci mnohdy směšným a zbytečným) jako vlast, víra, svoboda a podobně.
Protože v základě spokojenosti je i uznání, musíme se ptát, jestli hrdinové obecně (ač to pro to nedělali a nijak o to nestáli) dosáhli i u žen většího uznání než běžný flink či posera zalezlý (třeba během nějakého odboje) někde v teple. V praxi pak, jestli třeba vrátivší se legionář (natož ten s amputovanou nohou nebo sežehlým obličejem) měl větší šanci u žen (jakože určitě měl mít) než nějaký kupčík, kterému ideály nic neříkají, hlavně když se hýbou kšefty? Obávám se, že nikoli, a právě tato (historická) licoměrnost žen značně zpochybňuje velké počiny mužů. Nutně zde vyvstane otázka: Co z toho?
Znamená to tedy, že o hrdinství (opravdové, nikoli klukovské) nikdo nestojí? Po pravdě řečeno, v dnešní době by se už asi sotva našel někdo, kdo by šel v případě nějaké historické analogie někam do legií krvácet za „svobodu vlasti“. Vinu na tom samozřejmě nesou ti (politici), co velkým idejím nadřadili byznys. Nejednají však tímto způsobem proto, že je za to ženy mají raději? Nevycházejí (ze správného) předpokladu, že z hlediska ženské přízně se vyplácí být bezpáteřním konfidentem než pronásledovaným hrdinou?
Ženy o obdivu k opravdovým mužům pouze mluví, ale neměnily by. Vždycky budou u nich mít větší šanci Heydrichové než Gabčíkové. Příkladů z historie je až hanba.
