Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Kristýny:
Pane Hausmanne, moc vás prosím o radu ohledně mého nového partnera, se kterým jsem se seznámila před třemi měsíci. Seznámili nás přátelé na jedné akci a vše doposud probíhalo moc hezky. Protože jsme se ale nemohli vidět kvůli epidemii, tak jsme si hodně psali a také jsme se vídali na dálku přes komunikační aplikace. Takže vlastně až nyní, když jsou pravidla více uvolněná, jsme se viděli dvakrát déle naživo u něj doma.
Ale co mě strašně zarazilo, bylo to, jak bydlí a jak se doma chová. Jeho byt je na první pohled opravdu krásný, všude naklizeno, nikde ani smítko, všude se to leskne. Chválila jsem mu uklízečku, neboť jsem si myslela, že to je dílo nějaké hodně šikovné paní, ale zmýlila jsem se. Partner si dle jeho slov uklízí sám a i mi to předvedl poté, co uvařil večeři. Místo abychom si v klidu povídali, tak se jal dokonale vyčistit sklokeramickou desku a její okolí, dokonce hned vyluxoval v celé kuchyni, umyl dřez a sklidil nádobí do myčky. Akce na hodinu a půl, protože na vše má různé vodičky, hadříčky, jeden vysavač na podlahu, druhý na nábytek... Já jsem tam seděla v úžasu, tohle jsem ještě nikdy neviděla.
Nejsem žádná špindíra, ale tohle je na mě moc. A upřímně mě to vyděsilo, protože si vůbec nedovedu představit, jak se v tomhle dá žít pohodový život. To jako vždy, když mu upadne drobek, poběží pro vysavač? A když to takhle má s úklidem, tak jak to má s dalšími věcmi v životě? Co myslíte vy? Děkuji vám moc za názor. Kristýna
Vážená slečno Kristýno,
obecně si ženy stěžují více na bordelářství mužů než na jejich pořádkumilovnost. Běžná žena by ze dvou zel spíše uvítala tohle. Co jsme si jen v této rubrice vyslechli stížností na poházené ponožky... Máte-li sklony k bohémství, možná byste ty ponožky nechala ležet i sama. Z toho máte asi strach. I když nejste žádná špindíra.
Z přehnané pořádkumilovnosti žádné vážné ohrožení nekouká, ale vaše obavy trochu chápu i z dalšího důvodu. Pořádkumilovnost souvisí s pedantstvím, to jest s hledáním dokonalosti úplně na všem, a pokud si člověk není dvakrát jist svou vlastní dokonalostí, hrozí mu, že stejně přísně jako lesk podlahy bude posuzován i on sám a že neobstojí. Zde budiž poznamenáno, že pedantem „omluvitelným“ může být jen člověk po všech stránkách dokonalý, jenomže ten by se zase nestal pedantem, takže nikdo. Nikde však není zatím psáno, že váš nápadník pedantem je. Ještě vás za drobečky na zemi nevypeskoval.
Když to člověk s někým myslí vážně, posuzuje všechna negativa mnohem přísněji než u krátkodobé avantýry. Vždyť mě to bude otravovat desítky let! Ale na každém z nás je něco protivného, a pokud nechceme zůstat sami, musíme si umět z mnoha zel vybrat tolerovatelné. (Proč nemluvím česky? Přece: snesitelné.) Tento výběr se – zvláště ženám – provádí těžko. Chlapům stačí pěkné poprsí a slušný zadek a mají vybráno. U žen slýcháme povzdechy typu: „Chtěla jsem hodného, ale co je moc, to je moc.“ Nebo: „Bordeláře nesnáším, ale uklizečské puntičkáře také ne.“ Ostří, na které by se měl vhodný kandidát vejít, je tak úzké, že žena bude nespokojená vždy.
To, co jste ochotná snášet, zjistíte až „průzkumem bojem“, tedy častějšími setkáváními a soužitím. Během sžívání (nebo při pokusech o něj) musí každý něco ze svých zvyklostí ubrat, až se najde nějaký kompromis. Přehnaná pořádkumilovnost (nikoliv pedantství!) je vlastnost, vedle které se dá žít. Dá se z ní totiž vyčíst řád a ten, když se oběma stranami odsouhlasí, soužití upevňuje.
Takže – zkuste se jeho řádu přizpůsobit, dle možností navrhnout jeho úpravy a nějakou dobu podle něj žít. Buďto to půjde, nebo ne. Až budete jednou hledat brýle, budete ráda, že budou ležet na svém místě.
