Článek
Čtenářka Stáňa (44) poslala na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj příběh a požádala o radu.
„Dobrý den, pane Hausmanne, prosím, poraďte mi, jak mám vysvětlit svému synovi, kterému je devět let, co jsou pornografické filmy. My jsme se o těchto sexuálních věcech ještě vůbec nebavili, myslela jsem si, že je ještě malý, a teď rovnou tohle. Víte, já jsem jako samoživitelka na vše dost sama, navíc s otcem syna to nemáme lehké, opravdu si nerozumíme, a tak to s ním musím zvládnout sama. Když se syn vrátil z tábora, tak jsem ho nechala odpočívat a odpoledne k němu přišla do pokoje, že mám pro něho svačinu. Ale moc daleko jsem nedošla, protože jsem zahlédla, že má v počítači otevřený pornografický film... Hned jsem ten počítač zavřela se slovy, že by se na takové filmy dívat neměl, a že mu to časem vysvětlím. Ale já vlastně nevím jak. Prosím, poraďte mi jako chlap, jaká slova mám volit, čím začít, já jsem úplně bezradná. Děkuji vám moc, Stáňa.“
Vážená paní Stáňo,
vždycky, když něco dnes nefunguje, přemýšlím, proč to dříve fungovalo a hledám podle toho řešení. To je sice logické, ale velmi nepopulární… Dříve se také mezi žáky ZŠ vědělo o sexu a o „sprosťárnách“, ale vědělo se zároveň, že se to má držet v tajnosti a mluvit o tom nebo ptát se na to dospělých je trapárna. A tak se s tím nikde nikdo veřejně a otevřeně nevytasil. Časem a s postupným dospíváním se stejně dozvěděl – automaticky a přirozeně, jako tisíce generací před ním – jak to všechno je. To ovšem ještě směli rodiče jednat s dětmi jako nadřízený s podřízeným a naprosto přirozeně existovaly zákazy a příkazy – psané, tušené i opodstatněné pohlavkem. Já se zeptat mámy na porno, tak dostanu takovou ránu, že mě už nikdy ta otázka nenapadne. Ba co víc, předem dobře věda, že dostanu ránu, se raději ani nezeptám. Dnes jsou ovšem děti vedeny k tomu, že mohou úplně všechno, dokonce i vstupovat do hájemství dospělých (co to pak je za hájemství).
Ptáte se mě jako krotitel šelem, kterému zakázali používat bič a doporučili drezúrovat zvěř domluvou – a on se teď diví, že je pořád pokousaný, protože to nefunguje. Vaše věta „… jaká slova mám volit, čím začít, jsem bezradná“ to dokumentuje. Odpovězte si sama: Co byste poradila onomu politicky korektně zblblému krotiteli? Ano, správně – ať se vykašle na pitomé rádoby moderní rady a vrátí se ke starému, dobrému a osvědčenému biči. Takže: „Ještě jednou tě kluku u něčeho takového nachytám a dostaneš nařezáno a zabavím ti počítač.“ Dítě není postaveno na roveň rodiči a vyšší šarže nepotřebuje vojínovi své rozhodnutí vysvětlovat ani zdůvodňovat. Ono totiž nejde jenom o to porno. Zítra to může být partička drogových dealerů a za pár let vyhazov ze školy nebo dokonce kriminál.
Zásadní chyba ovšem je, že má váš syn dost volného času na „tyhle věci“. Měla byste mu ho vyplnit ušlechtilými koníčky – hudebka, sportovní oddíl, šachový kroužek, soukromé lekce cizího jazyka… Já vím, dnes to všechno stojí ohromné peníze. Jiná řešení než ta, která fungovala, ale nevidím. A ta dnešní nefunkční doporučovat odmítám.
Poznámka redakce: Postoj Josefa Hausmanna nevyjadřuje názor redakce. S pornem na internetu se setkává velká část školních dětí a důležitější než trest je dítěti vysvětlit, že v těchto videích nevidělo ukázku běžného sexuálního chování. Otevřená komunikace a poučené dítě podle průzkumů sleduje později pornografii méně a lépe se vypořádá s případným obtěžováním on-line agresora. Více o této problematice si můžete přečíst třeba v článku na Seznam Zprávách.
