Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Heleny:
Vážený pane Hausmanne, jsem zoufalá. Nejenže mám strach, že onemocníme, ale ještě navíc řeším věc, se kterou si nevím rady, proto vás prosím o radu. Jsme doma v karanténě celá rodina, já i manžel máme štěstí, že můžeme dělat z domova normálně na počítači, jako bychom byli v práci. Snažím se kontrolovat děti, aby se učily, ale opravdu se potřebuju soustředit – prostě jako v práci. Jenže můj manžel má pocit, že já v práci nejsem.
On je takový tradiční, často vyžaduje teplé večeře, domácí práce jsou podle něj „ženské práce“ a tak. Nikdy mi to nevadilo, maminka mě vychovala, že je to moje odpovědnost, a já to tak beru. Jenže teď, když jsme doma, po mně muž chce teplý oběd jako v závodce, očekává, že místo práce budu celé dopoledne vařit, mýt nádobí, poklízet a podobně, prostě jako by byla sobota a neděle. Když jsem mu říkala, že to nejde, že jsem prostě v práci a že udělám až večeři, vůbec to nechápe. Jak mu to mám vysvětlit? Prosím, poraďte mi. Helena (42)
NEVÍTE SI RADY? CHLAP VÁM PORADÍ
Vážená paní Heleno,
všechno, co dále napíšu, jsou samozřejmé banality, které má každý majitel selského rozumu v malíčku. Pokud si je váš manžel neuvědomuje, je mi vás líto (otřepaný fenomén špatné volby partnera připomínám jen pro úplnost).
Měla byste manželovi nějak vysvětlit, že v době krize padají zažité a osvědčené stereotypy, protože jsou osvědčené pro normální dobu. V krizi válečné kopou ženy krumpáčem zákopy a staví se k soustruhu, v krizi hospodářské v případě mužova fiaska vydělává žena, v krizi zdravotní táhne káru ten, kdo je zdravější.
V dnešní krizi šťasten ten, kdo může v náhradním režimu pracovat z domova – na rozdíl od tisíců lidí bez příjmu (restauratérů, umělců, sportovců...). Toto štěstí v neštěstí se nesmí zhatit malicherným vyžadováním stereotypů z „mírových dob“ typu: Jsi doma, tak vař! Vy jste doma jen opticky, ale fakticky jste v práci, a když kvůli (blbému) obědu nesplníte zadaný úkol, můžete také z práce vyletět a rodina přijde o jeden příjem. Vašeho zaměstnavatele pranic nezajímá, že v čase, za který vás platí, jste nucena pracovat pro někoho jiného. Pokud tak činíte, je to z vaší strany svým způsobem podvod a ze strany manžela zlodějina.
Zkuste tedy manželovi sdělit, že vaření oběda v pracovní době je v principu totéž jako „zašívání“ se v práci. Za to se vyhazuje. Pokud váš manžel nevydělává nebo nehodlá vydělávat tolik, aby finance utáhl sám, nechť přestane podminovávat vaše zaměstnání. V tomto smyslu by se měl vyjádřit jasně a nahlas.
V dobách krize šlechetní lidé dělají i věci, které by jindy nedělali. Prominentní umělci šijí roušky, hasiči pomáhají lékařům, studenti nastupují do nemocnic, prý dokonce i policajti roznášejí nákupy. Proč by váš muž nemohl svým dílem přispět třeba tím, že by si (nedej Bože celé rodině) ohřál k obědu párek?
