Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Yvony:
Dobrý den, prosím o váš pohled na podle mě nestandardní vztah mého partnera, případně o radu, jak se zachovat, abych udržela vztah a přitom nemusela plakat do polštáře a brát antidepresiva.
Je mi 47 let, partnerovi 53. Oba jsme před začátkem našeho vztahu byli přibližně šest let bez partnera. Nyní spolu rok žijeme a řekla bych, že je to opravdu hezké soužití. Až na dny, které jsou narušeny partnerovou bývalou ženou. Lépe řečeno vztahem, jaký mezi sebou mají.
Ona je o 13 let mladší než on. Po dvou letech manželství ho podvedla a v podstatě ze dne na den vyhodila. Od partnerovy maminky mám informaci, že se chtěl i zabít. Od chvíle, kdy se známe, mám dojem, že ji nepřestal milovat. Když jsme se víc poznali a začali jsme spolu žít, snažil se mi říct, že ne, že to má dávno vyřešené. Ale...
1. Jezdí si hrát s dítětem, které se narodilo z nevěry v jejich manželství. Není jeho, ale mají hezký vztah. Ano, teď je dceři skoro šest, ale kde vůbec vznikl prostor, aby tak miloval cizí dítě? Můj pocit: Malá je záminka, aby mohl vídat velkou.
2. Svěřují se vzájemně i s věcmi, které jsou podle mě intimní. Proč mu bývalá žena volá, že má problémy s otcem své dcery, že se současným partnerem podstupují asistovanou reprodukci a hlavně: on jí o mně řekl snad všechno. I o mé nelibosti vůči ní, v čemž mi následně lhal. Mně o ní neříká nic. Můj pocit: jsou v mých očích spiklenci.
3. Má ji v telefonu (nebo měl) uloženou pod jménem Venuše. Vysvětlil mi, že toto jméno si dala ona sama a běžně ho používá. Trochu paradox, že ta, která dokázala lásku znevážit tím nejhorším způsobem, se nazývá jménem bohyně lásky. Ale to je její věc. Já jsem jen poprosila partnera, aby si ji uložil pod jejím občanským jménem, že když to náhodou zahlédnu, třeba když mi ukazuje fotky od ní, nedělá mi to dobře. Jeho odpověď byla, že mu nadává, když ji neosloví Venuše. Můj pocit: je stále pod jejím vlivem. Proč by mu mělo vadit, že mu vynadá?
Nedělám scény, nedávám ultimáta, neprohledávám telefon. Nemám strach, že by mě fyzicky podvedl. Ale opravdu to má s ní vyřešené? Mám strach, že jsem jen náplast. Beru antidepresiva a bojím se, že celá situace vede k rozchodu. Co si o tom myslíte Vy? Děkuji Vám. Yvona
Vážená paní Yvono,
nevím, co vám na tom – jak píšete – „hezkém soužití“ tolik imponuje, že o něj stojíte i za cenu pláče do polštáře a braní antidepresiv. Váš vztah je typickou ukázkou nevyřešené minulosti jednoho z partnerů.
Těch nevyřešených minulostí je vícero druhů – od finančního handrkování s bývalkou po ten nejhorší případ – bohužel právě váš –, kdy se partner emočně stále neodpoutal od předchozí lásky a vy, jak jste ostatně trefně sama vystihla, sloužíte jen jako náplast, která se ale pořád odchlipuje. Pod body 1 až 3 přinášíte nezvratné důkazy oprávněnosti svých neblahých domněnek. Jak jste ale přišla k přesvědčení, že by vás partner s bývalkou fyzicky nepodvedl (kdyby mohl), mi není jasné. Z toho, co popisujete, se spíše zdá, že kdyby bývalka zabrnkala na sexuální strunu (třeba kvůli nějaké významnější pomoci), utáhla by ho jak na vařené nudli.
Rád bych věděl, co na partnerovo dolézání říká bývalčin současný partner. Technicky si nedovedu představit, že si váš partner hraje s nevlastní holčičkou v cizím bytě a kolem jakoby nic probíhá soužití dalšího muže a ženy…
Bojíte se, že celá situace vede k rozchodu. Nemyslím si, že byste za daných okolností příliš tratila. Vím, člověku je zatěžko utnout jakž takž zavedený vztah, má strach začínat znovu od nuly. Takhle ale za chvíli skončíte v blázinci.
Pokud se však chcete udržet v sedle, měla byste se odhodlat k ultimátu: „Buď já, nebo ona.“ Přednést body 1 až 3 partnerovi a požadovat po něm úplné odstřižení od bývalky. A jí její polovztah s vaším partnerem znechutit i tím, že zmíněné body dáte přečíst jejímu novému partnerovi. Pokud vzniklé zemětřesení nepřežijete, váš vztah nestál za to. Pokud přežijete, pozor na recidivu!
Té holčičky mně je líto nejvíc.
