Článek
Čtenářka Svatava (44) nám poslala na jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj dotaz:
„Pane Hausmanne, budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor. Se sestrou jsme poslední dvě, koho naše máma má, bohužel je již půl roku odkázaná na cizí pomoc. Postihla ji mrtvice, čímž se prohloubila i její demence, a je na vozíčku. My se sestrou o ni pečujeme, vaříme jí obden jídlo, obden se střídáme v její celkové péči, uklízíme jí, myjeme, upravujeme ji, jezdíme na vycházky…
Se sestrou máme ale své rodiny, já k tomu dvě malé děti, a už to prostě nezvládáme. Tak jsme se spolu dohodly, že mámě zkusíme navrhnout, že bychom jí domluvily pečovatelku, která by nám pomohla. Ale máma o tom nechce ani slyšet, že prý k sobě do bytu nikoho kromě rodiny nepustí. Chápeme ji, ale je nám jasné, že to takhle dlouho už nevydržíme. Prosím, poradil byste nám, jak mámu přesvědčit? Děkuji vám, Svatava.“
Vážená paní Svatavo,
možná to ode mě bude znít krutě, ale zastávám názor, že člověk, který přijímá cizí pomoc (nedej Bože je na ni odkázán), není v pozici, aby si mohl vybírat. Vy si přece nenecháte rozvrátit vlastní rodinu jenom proto, že maminka, navíc s duševní diagnózou, si nenechá udělat pečovatelské úkony od k tomu specializovaných institucí, které tyto služby poskytují tisícům maminčiných vrstevnic. Samozřejmě, že rodiče vidí nejraději kolem sebe své děti, ale někdy ve své sobeckosti nadřazují svůj úděl nad úděl, který svým životem musí jejich děti vléci také. Zkušení manipulátoři se pak pro jejich zotročení nestydí zneužít svůj vlastní handicap, jako je trvalá nemoc.
Kdyby byli všichni staří a nemocní jako vaše maminka, a jejich dcery stejně poslušné jako vy dvě, prakticky by neexistovaly sociální služby, domovy důchodců ani eldéenky. Na to konto by ale národu chyběly ženy v plné síle, které místo toho, aby pekly chleba, ordinovaly v ambulancích nebo učily ve škole, by stály komandujícím maminkám za zadkem. Ty desítky úkonů kolem ní ať (za vaše peníze) udělá firma sociálních služeb a vy se sestrou a s dětmi se střídejte v občasných návštěvách. Jinak vám manžel odejde někam, kde není věčně studená plotna, a vlastní děti zvlčí…
Asi teď nemáte na čtení knih ani pomyšlení, tak jenom vězte, že existuje populárně-odborná kniha Nenechte sebou manipulovat, kde je popsán i případ, jak manipulativní matka dohnala dceru k sebevraždě. Něco takového vám jistě nehrozí, zmiňuji ten případ proto, abych ukázal neblahou sílu manipulace, která je mezi rodiči a dětmi o to zákeřnější, že automaticky předpokládáme, že rodiče to s námi vždycky myslí dobře, a navíc máme vůči nim oprávněný pocit dluhu.
Výhrůžky, že vaše matka do bytu nikoho mimo rodinné příslušníky nepustí, je příkladný manipulační tah. Na omluvu matčina chování lze uvést jen její nemoc a bezmocnost. Kdo ví, jak bychom se v její situaci zachovali my, ale to ještě neznamená, že je to tak správně.
