Článek
Veronika na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala: „Jsme spolu téměř šest let, z toho pět let žijeme ve společné domácnosti. Děti nemáme. O založení rodiny sice uvažuji, nicméně přítel to zatím zavrhuje, respektive odkládá. Mnohem víc mě však trápí fakt, že se z našeho vztahu skoro úplně vytratil sex. Jeho frekvence se rapidně snižovala a s ní i zájem o jakýkoli fyzický kontakt. Velmi dobře ví, že mě to trápí, ale nic s tím nedělá. Když se o něco pokusím, odmítne mě, což mi sráží sebevědomí. Jsem štíhlá, protože ve volném čase aktivně sportuji, pečuji o sebe, starám se o domácnost, vařím, prostě se snažím se, aby se doma cítil dobře.
Nicméně přiznávám, že moje frustrace z nedostatku sexu se poslední dobou odrážejí na mé náladě a neshody se stupňují. Čím víc se kvůli sexu hádáme, tím menší má zájem o milování, což chápu. Je to začarovaný kruh a nevím, jak z toho ven. Jsem si vědoma toho, že se přítel může cítit pod tlakem, a mrzí mě to. Chci, aby byl se mnou spokojený, ale to samé chci i pro sebe. Jenže on tuhle moji základní potřebu ignoruje! Připouštím, že patřím k lidem, kteří sex považují za důležitý pilíř vztahu. Už nevím, jak mu to mám vysvětlit.
Kdyby projevil alespoň trochu snahy, jsem si jistá, že bychom to spolu postupně zvládli. Jsem schopná dělat kompromisy, jenže mám pocit, že jsem na to sama. Už jsem zvažovala i rozchod. Pořád ho mám ale ráda a nechci náš vztah vzdát jen kvůli nedostatku sexu. Přivítám váš názor na to, v čem dělám chybu, stejně tak radu, co mám dělat.“
Přečtěte si také:
Vážená paní Veroniko, tak, jak jste to vylíčila, se divím, že ve vztahu setrváváte. Hlavním důvodem pro vztah muže a ženy je přivedení na svět nové generace (k tomu se váš partner staví neslaně nemastně) a pocit sounáležitosti dvou blízkých bytostí. Sex je (u zdravých lidí) nejzásadnějším projevem této sounáležitosti – když je někdo zdravý a nechce mít se mnou sex, asi o mě moc nestojí.
Na světě funguje poměrně spolehlivě pravidlo extrapolace: z (třeba pomyslného) grafu, popisujícího situaci před dvěma roky, vloni a letos, lze s vysokou pravděpodobností určit, jak to bude vypadat v budoucnu. V sexu zvlášť. Nečekejte proto, že se najednou ve vašem partnerovi něco zlomí a bude vás „mít zase rád“. Spíše naopak. Když už je to takovýhle nekňuba ve třiceti, co chce dělat v šedesáti? Jak to, že mu to nechybí? Těší se vůbec domů? A těšíte se vy? A co tam ve volném čase děláte? Koukáte na televizi jako důchodci? Vycházím ovšem z předpokladu, že nezamlčujete nějaký svůj protivný rys, kvůli kterému mu „nevoníte“. Ale to by snad odešel sám.
V závěru píšete, že máte přítele ráda. To by mě zajímalo proč. Vaše věta: „Nechci náš vztah vzdát jen kvůli nedostatku sexu“ má ekvivalent ve větě „Nechci auto vyhodit jen kvůli tomu, že nejezdí“. Pokud si sportem zachováváte figuru a pokud od vás přítel neodešel, takže jemu na vás nic nevadí, v mých očích chybu neděláte. Snad jedině tu, že jste příliš pohodlná odejít a začít s někým jiným od nuly. To se ale nechce nikomu. Čím dřív to však uděláte, tím menší budou vaše zdravotní (z absence sexu), citové, a hlavně časové ztráty.
