Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Otec mě nepodporuje ve studiu

Foto: Viachaslau Govorkov, Shutterstock.com

Foto: Viachaslau Govorkov, Shutterstock.com

Čtenářka Martina studuje vysokou školu, otec by ji ale raději viděl pracovat, a hlavně pryč z domu. Jak mu má vysvětlit, že osamostatnění a studium nejdou úplně dohromady? Co na to Josef Hausmann?

Článek

Čtenářka Martina poslala na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj příběh a požádala o radu.

„Dobrý den, pane Hausmanne,

moc bych chtěla znát názor staršího muže z generace mého otce. Jsem studentkou druhého ročníku vysoké školy, škola mě moc baví, ale můj otec s tím má velký problém a dělá mi ze života peklo. Studuji tedy druhou vysokou školu, neboť po dostudování té první jsem zjistila, že v této době z ní není v této době uplatnění. A tak jsem se rozhodla studovat jiný obor – jen tříletý – v rámci kterého studentům garantují kontakt s firmami a po ukončení studia i zaměstnání. Zatím tuto školu studuji velmi úspěšně, ale mému otci to nestačí a myslím, že mě chce dostat pryč z domu.

Nyní studuji pouze distančně, on také pracuje z domova a co chvíli ke mně přijde do pokoje a ptá se, zda jsem už našla nějakou brigádu nebo práci a kdy se odstěhuji. Když si chci na chvíli odpočinout, tak na to snad má nějaký radar, hned je zase u mě v pokoji a ptá se, zda se nemám co učit atd. Moc mě bolí, že mi nevěří, že dělám maximum pro to, abych se osamostatnila – hledám si brigádu, nějaký přivýdělek, ale je to těžké. Věřte mi, že já jsem ta první, která by už chtěla být samostatná. Ale když nemám vlastní výdělek, tak si nemohu platit pronájem... cítím se v pasti. Prosím, poraďte mi, jak mu mám vysvětlit, že mi chybí už jen rok do ukončení studia a aby mi dal pokoj. Děkuji Vám moc, Martina.“

Vážená slečno Martino,

Váš příběh je smutný hlavně kvůli nezdravému vztahu mezi Vámi a otcem, z něhož jakoby se vytratila otcovská láska. Studium je jen zástupný problém, nanejvýš katalyzátor, který otcovu reakci urychlil. Podstata Vaší stížnosti nemá nic společného se starší generací, každý svědomitý rodič umožní svému potomku dokončit vzdělávání – samozřejmě pokud se tento nefláká a pokud rodina nehyne hlady.

Ve Vašem líčení je ale mnoho bílých míst. Kde je Vaše matka? Jakou podporu máte od ní? Žije otec v domě jen s Vámi, žijete tam i s matkou, ale ta je ušlápnutá, nebo dokonce – žije tam otec se svou novou ženou a chtějí mít své soukromí?

Když už se ale zajímáte o názor „staršího muže generace mého otce“, rád si svou staromilskou polívčičku trochu přihřeji. Tragédií ve Vašem příběhu hned několik. Kromě té, kterou jsem naznačil v první větě, je to okolnost, že žijete v době, kdy existují vysoké školy, ze kterých není uplatnění a musí se pak studovat další (a další). To dříve nebylo. Každý, kdo něco vystudoval, něčím automaticky byl – inženýr chemie šel dělat chemika, zubař zubaře a učitel učitele. Problém s uplatněním nebyl, možná ho měl nějaký překladatel ze sanskrtu nebo promovaný oceánograf, a ještě kdoví jestli.

Dnes existují vysoké školy chrlící absolventy, o nichž nikdo pořádně neví, co vlastně jsou a k jakému dílu by se měli postavit, a neví to pořádně ani oni sami. Vy jste toho dokument. Další tragédií celé vaší generace je neslýchaně drahé bydlení pohlcující mnohdy polovinu celkového příjmu, což nutí dnešní mladé k takovým zoufalostem (sdílení jednoho bytu), že založit rodinné hnízdo bez rodičovské pomoci nebo zadlužení se na celý život je prakticky nemožné. Váš otec si zřejmě vůbec neuvědomuje, že utáhnout dnes vlastní bydlení je neskonale těžší, než to bylo za jeho mladých let.

Ptáte se, jak máte vysvětlit otci, že by Vás měl nechat doma ještě rok. Napadá mě jen, že byste ho mohla uklidnit nějakými zárukami, že vůbec nekalkulujete s papahotelem, ale že po dostudování definitivně zmizíte. Začínejte se třeba nápadně před ním zajímat o možnosti podnájmu, opisujte si inzeráty, ptejte se ho na názor na bydlení v té či oné lokalitě... Vysvětlete mu, že z peněz za brigády na samostatné bydlení nemůžete nikdy dosáhnout.

Jestliže studujete druhou VŠ, bude Vám tak k pětadvaceti. Přál bych Vám, abyste svůj odchod z domova a budoucí bydlení řešila s potenciálním manželem. To je ovšem, na rozdíl od zašlých časů mojí generace, nedostižný sen většiny žen Vašeho věku – což je další a zřejmě největší tragédie dnešní doby.

Počet svateb od roku 2014 ovšem každoročně stoupá, zastavil je až koronavirus. Letos se ale spousta párů opět chystá říci si své „ano“. Zajímá vás, jak si (ne)vybírat svatební šaty? Hledáte šaty pro družičku, které nestojí majlant? Vše najdete v našem svatebním speciálu!  

Načítám