Článek
Bára píše: „Je mi 53 let a před dvěma lety mi zemřel manžel, se kterým jsem byla téměř 33let v pohodovém svazku. Teď bydlím s přítelem. Pomůže se vším, co potřebuji, je šikovný, opraví a vyrobí vše, co je nutné, a máme klidný vztah.
Jen mne trápí, že neřekne nikdy „mám tě rád“, nedostanu pusu, neobejme mne. Prostě mi chybí jakýkoli projev lásky. Normálně spolu komunikujeme. Před spaním tu pusu dostanu (iniciativa musí přijít vždy ode mne). Není to o sexu, ten nám oběma maximálně vyhovuje tak, jak je. Jen mi strašně chybí třeba jen pohled nebo jakýkoli projev zájmu.
Mluvit o tom kategoricky odmítá se slovy: „Není, o čem si povídat, mám tě rád, ale máme moc práce na to, abychom se jen objímali a líbali." Ale mně stačí třeba jen letmý dotek, pohlazení, to zabere pár vteřin. Bydlíme v mém baráčku, kde je spousta práce pořád. Přistěhoval se ke mně a nejsme na sobě finančně závislí.
Někdy nevím, jestli mne má vůbec rád. Ale když vidím, co vše dělá pro to, abych byla spokojená, tak asi ano.“
Vážená Báro, v 53 letech jste vyhrála v loterii s pravděpodobností výhry 1:100, chlapa, který je pilný, soběstačný, sexuálně vyhovující, šikovný a obětavý – a je Vám to málo. Představte si to obráceně – že máte mužského, který (dobře věda, že to chcete slyšet) bude říkat, že Vás má rád, a nechá se živit a neopraví ani kohoutek. To byste radši?
Nedostižný MUDr. Plzák někde přehrával scénku, jak manžel doma všechno oddře, pravidelně vyklopí výplatu, dělá vše, co ženě na očích vidí – a ona (podobna Vám) si stěžuje, že ji asi nemá rád, když to neřekne. Na to se pan doktor obrátil k publiku s (troj)otázkou: „Proč by to všechno jinak dělal, kdyby ji neměl rád? To ona nepozná z jeho počinů? To jí to musí říkat?
Ženy mají problém s (verbální) neochotou mužů projevovat své city. Muži tak skutečně činí neradi, a to z mnoha příčin, z nichž pro ohraničenost textu uvedu jen jednu: Historicky se jim to nevyplácelo. Ženy dovedly – a tuto dovednost vycizelovaly k mistrovství – mužovo vyznání později zneužít proti němu – ať už při rozchodu (tvrdil, panáček, jak mě miluje, a teď bere roha) nebo při snaze o vytřískání čehokoli (jestli mě máš opravdu rád, jak jsi říkal, tak – mi koupíš ten zlatý prstýnek, tak pojedeme na víkend k mé matce, tak přestaneš chodit s těmi pobudy na kulečník, tak prodáš ten dům po rodičích a pojedeme do Karibiku atd.)
Kdepak, běda muži, který odhalí ženě svou duši, do které ona beztak vidí víc, než je zdrávo.
