Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz Jana napsala, jak se jim tchyně montuje do života: „Volá manželovi několikrát za den, věčně se k nám zve na návštěvu a vozí mu svoje specialitky. Když je nemocný, tak čaje a léky, jako bych se o něho neuměla nebo nechtěla postarat. On mi tvrdí, že ho to taky štve, ale nikdy se jí nepostavil. Mě to rozčiluje hrozně.
Teď přitvrdila. Chce klíče od našeho bytu, co kdyby… Kdyby šla náhodou kolem, něco nám potřebovala přinést, nečekaně jsme ji povolali pohlídat děti (nikdy se to nestalo), praskly trubky, když budeme v práci, a podobné pseudodůvody. Manžel na to kývl bez domluvy se mnou, ale já jsem zásadně proti. Když jsme jednou byli na dovolené a měla nám doma zalévat kytky, tak jsme jí klíče jen půjčili a ona přerovnala všechno nádobí v kuchyňské lince, že je to tak prý lepší. Muž ‚akci klíče‘ už nechce odvolávat, že by se jí to dotklo, byť téma tchyně je u nás celkem často na talíři. Poradíte mi nějakou strategii, jak ho mám přesvědčit, že tohle vážně není dobrý nápad?“
DALŠÍ POSTŘEHY JOSEFA HAUSMANNA NA TÉMA TCHYNĚ:
Vážená paní Jano, všimněte si, že zdrojem všech problémů (i vtipů) je povždy tchyně – nikdy ne tchán. Ten již buď není naživu, nebo si dovede opatřit program jinde než v cizí domácnosti. Odlišnost obou pohlaví, tolik potíraná feministkami, se zde zrcadlí přímo krystalicky. Ve vašem případě se tchyně chová jako typická ženská – pomalu expanduje, kam to dovolíte, a jakýkoli benevolentní ústupek okamžitě považuje za dobyté teritorium, z nějž začíná od nuly další expanzi. I vy, jako žena, to tak jistě děláte v jednání s manželem, proto jste schopná vidět takové jednání v celé jeho nestvůrnosti.
Žena vidí jiné ženě hlouběji do žaludku než muž: učitelka žákyni, jejímž výmluvám by učitel naletěl, soudkyně obžalované, jejíž hysterické výlevy by soudce spolkl, manželka milence, jejíž triky sama používala … Chci tím říci, že to, co vidíte, cítíte a víte vy, ještě nemusí docházet vašemu manželovi. Ten je navíc nucen i ke kompromisní nutnosti vyjít s oběma stranami, ostatně jako každý, kdo se ocitne mezi dvěma mlýnskými kameny.
Tchyně (jako žena geneticky) je především sobec. Sobcům jde hlavně o sebe, je jim jedno, jakou škodu svým jednáním způsobí ostatním. Dotyčné tchyni třeba i dochází, že přestavováním vaší kuchyně naleptává váš vztah. Možná to dělá i cíleně, aby (po žensku) třímala duši svého miláčka, v tomto případě syna, výlučně sama. Bohužel se nezmiňujete, jestli je vdaná, čili jestli má ještě (kromě televizních seriálů) jinou kartu na hraní, než synovu domácnost, potažmo pak jinou duši na třímání.
„Všude dobře, doma tchyně...“ Poupravené přísloví přesně vystihuje situaci, která ohrožuje partnerský vztah, potažmo spokojený život celé rodiny Foto: Iakov Filimonov, Shutterstock.com
Moje rada zní: bez milosti dobýt zpět ukradené teritorium a nastolit řád dalšího soužití podle několika zásadních bodů:
- Vrátit klíče od vašeho bytu, respektive vyloučit možnost jejich trvalého zapůjčení. Přece nejde, abyste trnula, že když někde zapomenete schovat nebo uklidit něco intimního, šmejdivá tchyně to vyšťárá.
- Zavést řád jejích návštěv, například se ohlásí den předem.
- Dát jí na srozuměnou, že návštěva nemá v cizím bytě co přerovnávat ani kritizovat. Zdůrazněte slovo „cizí“. O tom je něco i v trestním zákoníku.
Vzmužte se (ano, jste v pozici muže, kterému škodí žena) a předstupte s těmito požadavky před manžela a tchyni. Škoda vyvřelá z hádky, která kvůli tomu vznikne, bude zanedbatelná ve srovnání se škodou z plíživé nevraživosti a zášti, která se nakonec ve vás nastřádá nejen vůči tchyni, ale i proti vlastnímu muži.
Dělá i vám tchyně starosti tím, že do všeho strká nos? Napište nám, jak jste si s tím poradili.
