Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Denisy:
Dobrý den pane Hausmanne,
prosím vás o názor. Jsem s partnerem devět let a máme společně tři děti. Syna 7 let a dvě dcery 4 roky. Je mi 30 let a partnerovi 41 let. Nevzali jsme se, partner o to nestojí, já o to ještě nedávno stála moc. On sám o tom kdysi mluvil, že by si mě jednou rád vzal, ale to bylo kdysi. Teď vím, že už to nikdy nebude. Mrzí mě to, ale dokážu s tím žít. Ale co mě trápí, že je nejspíš přesvědčený, že nejsem dobrá máma. Já opravdu nejsem top matkou, ale snažím se, dělám co můžu a s obrovskou láskou. Děti mám na první místě, a to vždycky.
Když i holky začaly navštěvovat školku, našla jsem si takovou práci, se kterou se to dá udělat tak, abych byla co nejvíc s nimi doma. Jenže s plnou péčí o ně ráno a i odpoledne těch hodin v práci není moc – nechci jim „dopřát“ dětství strávené jen ve školní družině či do poslední možné hodiny ve školce. Některé dny tam ale déle být musí. Ani tak nejsem schopná toho vydělat tolik, kolik by bylo potřeba. Docela se v tom finančně plácáme. Nemáme dluhy a bydlíme v přítelově domě. Vycházíme, ale neušetříme.
Navrhla jsem, že se své práce, kterou miluji, vzdám, že mám nabídku dělat jinou (kterou také umím, ale nenaplňuje mě tolik) za lepší peníze. Je to bohužel vykoupené větším nárokem na čas. Takzvaný krátký dlouhý týden. Sama jsem z toho na vážkách. Prostě nevím. Partner mi ovšem na to řekl, že dělám všechno pro to, abych se dětem vyhnula, což není pravda, všechno okolo dětí obstarám já (vodění tam zpět, úkoly, zábavu, kroužky atd.), on ráno jde rovnou do práce, a když se vrací, já už jsem s dětmi zase doma. On si jde po svém, převážně lehnout. Pak někdy chci jít na kolo, s kamarádkami třeba do divadla a je oheň na střeše. Jsem prý špatná máma a jsem furt v čudu. Pořád mě jen z něčeho osočuje. Nemluví se mnou, nedotkne se, nezajímá se. Když se chci pomilovat, většinou řekne „na povel to přece takhle nejde“. Vzhledem to snad nebude. Starám se o sebe, jsem veselá, normální holka. I štíhlá. Děti jsme chtěli oba dva, ale tehdy to byl úplně jiný chlap. Teď to nevzdám, už je spolu vychováme, ale nerozumím mu. Vy ano? Děkuji vám, Denisa
Vážená paní Deniso,
vždy, když někde vidím, že děti nemají stejná příjmení jako jejich rodiče, kteří spolu provádějí úplně všechno, včetně vyvedení potomstva, jen provést svatbu je jim zatěžko, tuším, že je zde něco nezdravého. Jestliže si váš partner o vás myslí, že jste špatná matka, proč má s vámi tři děti? Předpokládám, že byly počaty konsensuálním stykem, takže stará obehraná písnička – špatná volba partnera. Nedostižný MUDr. Plzák upozorňoval na fakt, že o kvalitě partnera vypovídá i to, jestli má nějaké koníčky a přátele. O ničem takovém se ohledně svého partnera nezmiňujete a je-li tomu tak, může to být nanicovatec, který nemá pochopení pro vás jako takovou, ale ani pro zmiňované kolo či kulturní program s kamarádkami.
Vaším podáním se jak červená nit vine nevyváženost vašeho vztahu – jako by měl váš partner větší slovo, jako byste se bála, co na váš nápad řekne „jeho výsost“. Asi vás ani moc nemiluje, i když by mohl být rád, že má mladou ženu, která dbá o svůj vzhled. Ve vašem příběhu je divné i to, že jste se „vdala“ na dnešní poměry velmi mladá.
To, jak jste situaci popsala, staví vašeho partnera do tak jednoznačně špatného světla, že se až chce pochybovat o zdravosti vašeho rozumu, se kterým jste si ho „brala“. Tvrdíte sice, že byl někdo jiný, ale tohle? Nezmiňujete se o jeho vztahu k dětem. Z letmé poznámky, že po příchodu z práce „si jde po svém, většinou lehnout“ vysvítá, že s dětmi moc nedovádí... Je-li tomu tak, nerozumím mu také. Daný stav ho nebaví, ale podniknout změnu je líný, nebo bojácný. Možná si i uvědomuje, že by jiného života stejně nebyl schopen. Co by ale jiného měl chlap s mladou ženou a třemi dětmi hledat?
Je správné, že to kvůli dětem nevzdáte. Lepší radu bych neměl. Snad jenom – že to říká zrovna mužský šovinista – zkuste se zbavit přehnané submisivity a více věřit v sebe samu.
Pokud jste se do ponížené role nechala vmanipulovat tím, že bydlíte u něj v „nájmu“, tak si uvědomte, že bydlíte v domě, který s velkou pravděpodobností zdědí vaše děti.
