Článek
Markéta (32) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, ráda bych od vás radu ohledně mého manžela. Jsme spolu 4 roky a já mu zatím nejsem schopna vysvětlit, že mi vadí některé věci týkající se soukromí. Když jsem v koupelně, tak mi tam klidně vstoupí, dělá mi to i na toaletě. Nemá problém otevřít dveře a na něco se zeptat. Kolikrát jsem mu vysvětlovala, že je mi to nepříjemné. Zámky na dveřích nemáme, ale i kdybychom je měli, myslím, že by to bylo k ničemu, stejně by se na mě dobýval. Bohužel není řešení, že bych mu to dělala také, protože jemu to vůbec nevadí. Říká mi, že nemá co skrývat, tak co by se zavíral. Přestože mi to přijde zvláštní, zejména na toaletě, tak ho nechávám, jak to má, ale proč on nerespektuje mé přání? Od žádné z kamarádek jsem něco podobného neslyšela, jen mi říkaly, a přiznávám, že mě tím trochu znejistily, že snad to má jen v těchto věcech a do mobilu nebo do počítače mi nechodí. Děkuju moc za radu.“
Vážená paní Markéto,
potřebu intimního soukromí má každý člověk vyrostlý v naší kultuře, stejně jako máme respekt k této potřebě u jiných. Nedodržení těchto zásad je právem považováno za neurvalost, neúctu a nebo (není to tak u vás?) za velkopanské jednání vrchnosti s knechtem, jehož intimita nemá žádnou hodnotu.
Manžela jste si s touto „vadou“ vzala, měla byste s tím tedy umět žít. O dětech se nezmiňujete, tak asi nejsou a vy tím pádem nemáte tolik svázané ruce pro případ, že byste jeho „úchylku“ nedovedla už dále překousnout. Nejpřirozenější řešení je popovídat si s ním o tom a požádat ho, aby vaše soukromí respektoval. Pokud to nepomůže, uvažujte o odchodu – ani tak ne kvůli tomu, že vás nenechá posedět si v klidu na míse, jako kvůli tomu, že nerespektuje vaše oprávněné požadavky. Neúcta k mým přáním je důkazem nerovného vztahu. Proč setrvávat ve vztahu, kde zastávám podřadnou pozici? Teprve když na tuto otázku najdete více pozitivních odpovědí než negativních, ve vztahu setrvejte (se zaťatými zuby) i nadále.
Okolnost, zda vám manžel leze či neleze do mobilu, vůbec nepovažuji hodnou diskuze. Otvírat dveře na obsazený záchod je křupanství. Ale lézt do mobilu, to už je slídilství, tedy úplně jiný, jak se dnes říká, levl. S křupanem se dá za určitých okolností žít, protože nakonec může mít dobré srdce. Se slídilem nikoliv – ten je zkažený celý a navíc zlý.
