Článek
Proč je manžel tak fascinován sousedkou, která jen honí kariéru? Je něco špatného na tom, chtít se co nejvíc věnovat vlastním dětem? Čtenářku zajímá názor nezaujatého chlapa!
Čtenářka Jarka: „Je mi 31 let, žiji pět let v manželství, máme dvě děti předškolního věku. Ty jsou moje všechno, věnuji se jim, vymýšlím různé činnosti, tvoříme, modelujeme… mám je na krku od příchodu z práce po večerní uspávání pohádkou – nestěžuji si, naplňuje mě to.
Asi tak před rokem jsme se začali přátelit s našimi novými sousedy, manželským párem zhruba stejného věku. Sousedova přítelkyně je ambiciózní, úspěšná, jeden postup střídá druhý. Můj muž k ní vzhlíží, nepokrytě ji obdivuje, často o ní mluví, až mě to obtěžuje. Ohradila jsem se a tehdy mi řekl: ,Víš, ona je tak jiná, ona na sobě pracuje, a ty, ty si furt jen hraješ, tvoje jediná kariéra jsou děti! A nevymlouvej se na ně, Aneta je má taky. Ale když se chce, jde to!'
To se mě dotklo … chci být hlavně dobrá máma. Co je na tom špatně? Ano, manžel má pravdu, když se chce, jde to. Jenže já nechci! On by totiž na ně tolik času neměl."
Vážená Jarko, nerad řeším případy, když nějaký muž dělá ostudu naší polovině lidstva. Ženy, které se honí za kariérou na úkor rodiny – zvláště s předškolními dětmi – nebývají pro muže přitažlivé. Ony totiž selhávají ve své prapůvodní (genderové) roli. Ta je jedním z mnoha prvků, jejichž součet dává ženskost, a čím je tento součet vyšší, tím je žena pro muže přitažlivější.
Muži si totiž všechny ostatní položky (doplněk tohoto součtu) dovedou opatřit sami – včetně té kariéry a z toho plynoucí moci a mamonu. Starat se o domácí krb a řvoucí a počurané děti, do toho by se jim nechtělo, na to nemají čas, zlatá ženská, která to udělá za ně, ještě zlatější ta, která to nepovažuje za ústrk, ale za naplnění života.
Je otázka, proč s takovou pitomostí váš vyvolený vyrukoval. Jedním z vysvětlení je, že někteří lidé (ano, bohužel i muži) dohánějí svoji nějakým způsobem zneuznanou důležitost tím, že poukazují na minusy toho druhého a zveličují je. Ve vašem případě je tento minus ke všemu uměle (dokonce feministicky, fuj!) vykonstruovaný.
Váš příklad je zároveň krásnou ilustrací škodlivosti feministických názorů pro ženy. Netřeba zdůrazňovat, že tato protivná (většinou ženská) vlastnost mentorovat, vede k hádkám, protože nespravedlivě nařčená strana se brání protiútokem, např.: „Bodejť by nedělala kariéru, když se její manžel dovede postarat o děti i domácnost, protože není takovej budižkničemu, jako ty…“ A už to jede.
Nebo máte málo peněz. Ale to je jeho selhání – tedy v dělbě práce mezi mužem a ženou. Možná, že proto, že on na svém „díle“ selhává, se staví proti tomuto nejpřirozenějšímu rozdělení mužských a ženských rolí a vás by vehnal do té mužské, kterou nezvládá. Pokud ovšem peníze máte, váš manžel je prachsprostě na prachy (pro muže opět ne tak typické jako pro ženy).
Dalším vysvětlením může být, že váš muž je obyčejný věčně nespokojený šťoural (vlastnost opět spíše ženská). Tyhle příklady od sousedů jsou ošidné, protože jsou dvojsečné a rovněž vedou neomylně k hádkám („Tak si jdi za sousedkou a mně dej pokoj“). Navíc se v těchto výčitkách mlčky podsouvá: „Že já vůl si bral tebe, když jsem mohl mít tamtu“.
To zarmoutí a znejistí, ale s velkou pravděpodobností to je lež. Nemohl, kde je psáno, že ona by ho chtěla, políčila si na jiného kofra, kam se tenhle na něj hrabe. Kdyby vám to stálo za to, také byste našla na manželovi něco, co soused zvládá lépe – i když tady jsem nechtěně uklouzl v logice, protože ta vaše sousedka danou věc (domov) lépe než vy nezvládá, nemluvě už vůbec o (objektivně neměřitelném) osobním štěstí jejím a vašem.
Nenechte se ve svém odhodlání zviklat. Každá hodina, po kterou si s dětmi hrajete, blbnete, zpíváte a malujete, se vám i jim jednou vrátí stonásobně. A kdybyste věděla, jak to jejich dětství rychle uteče!
Přijít o tahle léta kvůli nějaké kariéře je nevratná škoda. Pak už je pozdě vyčítat (feministkám i napůl ženským manželům, jako máte vy), že jste se od nich nechala uvrtat do nějaké tuctové kariéry.
