Článek
Čtenářka Katka napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, ráda bych vás požádala o pomoc. Jsme spolu s přítelem 4,5 roku, mně je 33, jemu 36, děti oba chceme. Co ale mě trápí, je to, že partner zatím neuvažuje o svatbě, tedy zatím se nijak nevyslovil, ani se mně na ni neptal. Já jsem v tomhle řekněme staromódní, ráda bych, aby naše děti měly stejné jméno, abychom se všichni jako rodina jmenovali stejně, a nestydím se za to, že toužím být nevěsta. Přiznávám ale, že je mi z toho smutno. Většina kamarádek už je vdaná, a můj partner stále nic. Nechci se ho na svatbu, žádost o ruku ptát, to bych se cítila trapně, ale pomozte, co mám dělat, abych zjistila, jak to se mnou myslí? Děkuju moc. Katka“
Vážená slečno,
přiznám se, že tenhle dnešní trend (spíše nešvar) neženit se také nechápu. Je to velké vítězství politicko-korektně-feministicky-státorozvratné fronty, jejíž cílem je vymýcení všech klasických hodnot včetně rodiny. Sahá od postupného ničení kultury až po zahubení vzdělanosti. Jelikož všichni ti Koniášové jsou u moci, dílo zkázy se jim bohužel daří. Vy jste jen tříska ve vykáceném lese. Kdo by se tomuto trendu postavil, je ocejchován jako šovinista, rasista, extrémista, misogyn, fašista, pro-komunista a xenofob a pes si od něj kůrku nevezme.
Zmiňuji to proto, abyste chybu nehledala jen v partnerovi. Ten je jen bezděčnou obětí systému. „Provinil“ se pouze tím, že nezůstal imunní vůči mediálnímu, sociálnímu a „free cool in modernímu“ tlaku okolí. Před pár desítkami let by se mu to nestalo. Naopak. Kdyby v 36 letech chodil skoro pět let s 33letou ženou a nemluvil o svatbě, vypadal by jako idiot jak před kamarády, tak před vlastními rodiči, a možná by si ho někde večer v parku podali bratři za nos voděného děvčete. Dnes je to ovšem oslavovaný geroj zcela poplatný duchu doby, který jen kopíruje médii předkládané celebritní vzory.
Vaše situace je těžká. Když zatlačíte na pilu, riskujete, že uteče (podle všeho je to posera), když nezatlačíte, může se vám stát, že se jednoho dne probudíte, bude vám 40 a budete už opravdová rukojmí vydaná nerozhodnému milostpánovi na milost a nemilost. S kartami, z nichž vám čas vyfoukal esa, se toho moc uhrát nedá. Mariášník by zahrál „utíkáčka“ betla. Když už člověk nemůže vyhrát, tak ať aspoň neprohraje moc.
Naštěstí, jak píšete, chcete oba děti. Nebude tedy od vás velkým podvodem, když otěhotníte. Myslím, že mít dítě je pro člověka to nejdůležitější – důležitější než potvrzení o manželství, důležitější než to, že maminka se bude jmenovat jinak než tatínek (kudla se mi otvírá v kapse). Dá-li Bůh, váš partner se pak chytí za nos a rozhoupe se k činu. Jeho image neutrpí – ono je už dnes také trochu „in“, když si mladý muž bere za manželku ženu s pětiletým dítětem, které je jeho. Nedá-li Bůh, neodejdete už s prázdnou. S dítětem budete mít tisíc starostí a bídu, ale váš život bude mít smysl.
Před dvěma tisíci lety Cicero hřímal „O tempora o mores“. Co by asi hřímal dnes? No, vlastně nic. Neměl by totiž kde. Partajní elity by se o to už postaraly.
