Článek
Čtenářka Radka (38) poslala na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj příběh a požádala o radu.
„Vážený pane Hausmanne, s manželem jsme spolu 10 let, před pěti lety se nám narodil první syn, po dalších dvou letech syn druhý. Toto druhé těhotenství bylo hodně těžké a porod byl velmi náročný – rodila jsem skoro dva dny a museli mě hodně šít. Dávala jsem se dlouho dohromady. Měla jsem problémy s pánevním dnem, inkontinencí, při sexu mě vše bolelo. A tak jsem se mu spíše vyhýbala. Když manžel po půl roce zcela pochopitelně naléhal, zkoušeli jsme různé polohy i praktiky, ale já se prostě nedokázala uvolnit. A tak jsme se s manželem domluvili, že si tak na rok najde na sex někoho jiného, oběma nám to přišlo jako dobré řešení. Upřímně jsem měla radost z toho, že se manžel nebude trápit, a já taky ne, protože na mě nebude naléhat. Ale... Postupně jsem se začala cítit lépe a sledovala jsem, kdy a jak často chodí ven. A musím přiznat, že je mi to stále více nepříjemné, žárlím, chtěla bych ho zpět – bez té druhé. Prosím, poraďte mi, jak to manželovi říct, hrozně se bojím, že mě odmítne. Vždyť to celé vzniklo kvůli mně. Děkuji vám moc, Radka.“
Vážená paní Radko,
celý váš příběh má několik těžko pochopitelných aspektů. Zaprvé je divné, že jste se manžela nepokoušela prozatímně uspokojit manuálními či orálními praktikami, když přece bylo od začátku jasné, že dříve nebo později se zhojíte do normálu a opatření je jen dočasné.
Zadruhé není obvyklé, aby žena takto velkoryse a bez žárlivosti dala manželovi svolení k cizoložení. Trochu chápu, že může nastat okamžik zoufalství, kdy chcete mít jen klid a pokoj a – jako v té smlouvě s ďáblem – manželovi navrhnete svobodu k nalezení jiné. Ale takovéhle výkřiky nemůže brát ani jedna strana vážně! Vy jste to vážně vzali oba a ten ďábel se do roka a do dne pro vás vrátil.
Zatřetí je od manžela dost pokleslé, že na váš návrh takto nepokrytě přistoupil, aniž by se třeba přihlásil o shora uvedené „prozatímní řešení“. Začtvrté je podezřelé, že tak rychle někoho sehnal do nevděčné funkce dočasné sexuální náhradnice potrhané rodičky. Nedovedu si představit, že večer manžel vedle vás uléhá, je ještě cítit tou druhou, ale vy cítíte „prostě úžasné uvolnění mezi námi dvěma“.
Píšete, že se bojíte, že vás manžel odmítne. On je ale oficiálně váš muž a nemá vás co odmítat. To, že jste jej dočasně propachtovala jiné ženě, na tomto faktu nic nemění. Důvody tohoto pachtu pominuly, jeho manželka ho chce zpátky, a tak mu nezbývá, než nakráčet zpět do vašeho náručí. Má manželku a dvě děti, tedy domov, kde je jeho místo. Nemá tedy (morální) právo vás odmítnout. Mluvím ovšem o právu zavedeném, promiňte, v normálních rodinách. Nevím ovšem, do jaké míry doba „pokročila“ a zda se dá takového práva dovolávat i v rodinách, kde při onemocnění jednoho z partnerů si ten druhý s naprostou samozřejmostí najde jinou.
Jako řešení problému s nejmenším škodlivým dopadem vidím, když už něco, tak placený sex. Pravidelné návštěvy jedné partnerky jsou jinými slovy paralelní vztah, co si budeme nalhávat. A ze vztahu se těžko vybředává. Pokud zvítězíte, tragédkou příběhu bude dočasná utěšitelka. Při vyjednávání se takticky vyvarujte slz a výčitek – mohlo by to rozpolceného manžela vylekat a zahnat k té druhé nadobro.
