Článek
Do e-mailové schránky jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel dotaz od nešťastné čtenářky Mirky. Pane Hausmanne, je mi 50 let, s manželem jsme spolu 22 let, dětem je 20 a 18 let. Do mé nemoci jsme měli podle mě docela standardní manželství, oba jsme pracovali, víkendy trávili na chalupě, děti postupně s námi již nejezdily. I v sexu nám to klapalo. Pak ale přišla rána, rakovina prsu, bohužel jsem přišla o obě dvě.
Už během nemoci jsem se hodně změnila, jakoby uzavřela se do sebe, na sex nemám ani pomyšlení, připadám si nehezká. Takhle to je už rok a půl. Manžel tím hodně trpí, říká mi, že se mu líbím i teď, bez prsou. Já mu (sobě?) ale nevěřím. Nechci se před ním svléknout, bojím se jeho doteků, vlastně před ním utíkám, prostě nic. Tak jsem se vás chtěla zeptat, jak muži vnímají ženské tělo právě z pohledu toho, když už zdaleka není tak ženské. Moc bych chtěla, aby nám zase bylo dobře, ale prostě nevím, jak na to. Děkuji.
Vážená Mirko, váš dotaz je příliš vážný, než abych tady rozvíjel chlapácké teorie o „horňácích“ a „dolňácích“ podle mužských preferencí pro ženské vnady, a to v naději, že váš muž je ten druhý, tudíž mu můžete směle věřit, že se mu líbíte i nadále. Do toho ale sklouznout nechci, takhle primitivně (bohužel) totiž věc nestojí.
Krása a přitažlivost člověka je dána konečným a podtrženým součtem mnoha položek – vlastností a fyzických ukazatelů. Malá hodnota jedné položky se dá do značné míry kompenzovat větší hodnotou položky jiné. Studená, protivná a sexuálně odmítavá plakátová krasavice má v konečném součtu pro muže menší hodnotu než milá a vášnivá žena, která se s tou modelkou (pouze) na první pohled nemůže poměřit.
Navíc média ve své přisluhovačské snaze překrucovat a poničit základní hierarchii hodnot uměle přisuzují ženským prsům přehnaně velký význam, mnohem větší, než jaký jim přisuzují muži. To ostatně známe ze všech oblastí života – kapely nekultivovaných nedouků, co neznají noty a umějí tři akordy na kytaru, slyšíme v rádiu pořád, Beethovena, Gershwina a jazzmeny už skoro vůbec… Všechny štíhlé ženy, co znám, jsou vdané, nebo někoho mají – bez ohledu na to, že mají místo prsou „rybízy“.
V potaz musíte vzít také okolnost, že jste s mužem hodně prožili a ve vašem věku vás k sobě vážou i jiné (prověřené) hodnoty, než prvotní pohlavní znaky. Vám by se manžel také jistě neznechutil po chirurgickém odstranění varlat kvůli nemoci. Spíše by vám vadilo, kdyby se k vám pak choval odtažitě a neměl chuť se k vám přitulit. A přesně tohle děláte vy jemu. Pokud jste v tom konečném součtu, o kterém jsem se zmiňoval, amputací prsou ztratila nějaké body, tak je to zanedbatelné v porovnání s tím, kolik jich ztrácíte kvůli vyhýbání se sexu a něžnostem vůbec. Jestli si váš muž začne hledat jinou, nebude to kvůli prsům, ale kvůli prazákladnímu sexu. Člověk, který má žízeň, neshání šampaňské, nýbrž vodu…
Nevím, do jaké míry věříte v křesťanské hodnoty. I kdyby vůbec ne, slova svatého Pavla mají obecnou platnost: „Křesťanské ženy ať budí pozornost svou laskavostí, a ne účesem, drahými šaty nebo šperky.“ Chtělo by se dodat: nebo nafouklým korzetem…
Vím, že bývám svými radami protivný, dvě si však nemohu odpustit. Zaprvé si co nejúzkostlivěji hlídejte tajli – štíhlá bez prsou je v normálu, obézní ženu ta prsa ještě jakž takž spasí, obézní bez prsou je průšvih. A hlavně: iniciujte sex vy. Nestyďte se. Buďte aktivní. Jak nás, muže, totiž pořád blbnou těmi příručkami o předehře a návody, jak na to, rozšířilo se povědomí, že „před tím“ je nutno ženu všelijak laskat, hlavně na prsou. Vašeho muže by mohl takto (hloupě) zakořeněný rituál předehry uvést v bezradnost. Navíc na tom vydělá. Místo ženy, kterou musel pokaždé (podle příruček) složitě „roztláčet“, bude mít doma dračici, která bude „roztláčet“ jeho. Vím o spoustě chlapů, kteří by s ním okamžitě měnili.
